Autoři
Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík (1948) vzděláním filosof, sociolog, teolog a religionista. Za totality činný v náboženském a kulturním disentu, nyní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, farář Akademické farnosti v Praze a prezident České křesťanské akademie. Po roce 1989 podnikl studijní a přednáškové cesty po všech šesti kontinentech, byl hostujícím profesorem mimo jiné na univerzitách v Oxfordu, Cambridge a Harvardu. Je nositelem mezinárodních ocenění za zásluhy o šíření tolerance a duchovní svobody. Jan Pavel II. ho jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími a Benedikt XVI. monsignorem (čestným papežským prelátem). Jeho knihy a články vycházejí ve významných nakladatelstvích v řadě světových jazyků. Doma i v zahraničí získal prestižní ceny za literaturu.
Michal Horáček (1952) je textař, spisovatel, novinář, kulturní antropolog a hráč. Autorská alba s jeho písňovými texty, zhudebňovanými především Petrem Hapkou, jsou ověnčena mnoha oceněními a těší se nebývalé přízni posluchačů. V knize Království za koně vylíčil dějiny dostihového sportu; v Jak pukaly ledy podal deníkovou formou svědectví o tom, co zažil v zákulisí událostí třinácti listopadových dní roku 1989; Los a sázka je filosofickým zamyšlením nad fenoménem hazardní hry a svazek O české krvi otců vlasti (NLN 2004) souhrnem padesáti dvou esejů, původně tištěných na stránkách Lidových novin, v nichž se Michal Horáček zamýšlel nad událostmi, které hýbaly českou kotlinou v průběhu roku 2003. Knihu, jež pojednává o něm a která se dočkala už dvojího vydání, napsal Ladislav Verecký a nazval ji Kdo víc vsadí, ten víc bere (NLN 2002).
PhDr. Ludmila Kybalová CSc. (*1929) je naší přední odbornicí v oboru historie textilního výtvarnictví a odívání. Vystudovala dějiny umění a etnografii na Karlově universitě v Praze, specializaci pro obor historického a současného textilu. Absolvovala rovněž aspirantská studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a rozšířila pak svůj zájem i na dějiny odívání. V roce 1968 vydala ve spolupráci s Olgou Herbenovou a Milenou Lamarovou Obrazovou encyklopedii módy, jedinou systematickou práci tohoto typu, která vyšla nejen česky, ale i v řadě světových jazyků. Pracovala jako redaktorka výtvarných publikací v Nakladatelství čs. výtvarných umělců, Artia a Odeon. Odborně spolupracuje s Židovským muzeem v Praze. Připravila řadu individuálních i skupinových výstav z oboru textilu, zejména tapiserií. Podílela se rovněž autorsky na Nové encyklopedii českého výtvarného umění (Academia, Praha 1996) a na Kronice českých dějin (partie o oděvu; Fortuna print, Praha 1999). V roce 2003 připravila výstavu "Textilní poklady z českých a moravských synagog"; zároveň vyšla publikace autorů Ludmily Kybalové, Evy Kosákové, Alexandra Putíka Textiles from Bohemian and Moravian Synagogues from the Collections of the Jewish Museum in Prague (Židovské muzeum v Praze), která získala v soutěži o nejkrásnější českou knihu roku 2003 první místo v kategorii vědecké a odborné literatury, a také první místo v soutěži Gloria musealis v kategorii publikační.
PhDr. Dušan Třeštík, (1933 – 2007), absolvent FFUK, obor archivnictví-dějepis, zkušenosti získal i na studijních pobytech v Německu a ve Francii, kde studoval u J. Le Goffa. Působil v Historickém ústavu AV ČR a byl spolutvůrcem Centra medievistických studií, které je společným pracovištěm AV ČR a FFUK v Praze. Je autorem řady knih a článků např.: Počátky Přemyslovců (Praha 1981), Románské umění v Čechách a na Moravě (Praha 1983), Mysliti dějiny (Praha 1998), Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935) (Praha 1997), Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871 (Praha 2001) a dalších.
Jaromír Štětina (*6. 4. 1943) nastoupil po absolutoriu Vysoké školy ekonomické jako elév do deníku Mladá fronta. Psal se však rok 1968, a tak z něj prověrky za pár měsíců učinily pomocného dělníka při geologickém průzkumu. Koncem roku 1989 se k novinářskému řemeslu konečně vrací. Je jedním ze zakladatelů humanitární organizace Člověk v tísni. V roce 1994 zakládá spolu s Petrou Procházkovou soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Jako novinář a filmař pracoval ve více než dvaceti válečných konfliktech v Evropě, Asii a Africe. Je autorem stovek různých statí, mnoha dokumentárních filmů i rozhlasových a televizních pořadů. Z desítky jeho vydaných knih jmenujme alespoň „vodáckou bibli“ S Matyldou po Indu, povídkové soubory Století zázraků a Vykradači hrobů či epochální Výpravu za českými čerty. O jeho dobrodružné povaze svědčí mimo jiné i fakt, že z vůle vlastní a vůle voličů usedl na jedno ze senátorských křesel v konírně Valdštejnského paláce.
Ivana Mudrová (10. 6. 1960) je redaktorka a publicistka, členka Syndikátu novinářů ČR a Matice české. V osmdesátých letech 20. století začala uveřejňovat vlastivědné a cestopisné články v různých časopisech a takto zaměřené texty publikuje dodnes. Řadu let pracovala jako redaktorka v novinových přílohách Českého slova a později Večerníku Praha, kde redigovala stránky věnované cestování, památkám a historii a zavedla několik autorských rubrik (Kam značky nevedou, Zmizelo navždy -- o ztracených pražských památkách, Stopy slavných a další). V roce 2004 vyšla její první kniha a knižní tvorba se stala její hlavní činností.
Prof. PhDr. František Dvořák, CSc. (*1920) V letech1945--1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor dějin umění (prof. A. Matějček a prof. J. Cibulka) a estetiky (prof. J. Mukařovský). Do roku 1958 působil jako asistent prof. V. V. Štecha na Akademii výtvarných umění. V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do Národní galerie a v dalších třech letech vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po úspěchu v konkurzu na docenta dějin umění v roce 1968 přednášel šestnáct let na Palackého univerzitě v Olomouci. Od roku 1950 působil také na Filmové fakultě AMU v Praze. V roce 1993 získal titul univerzitního profesora a dodnes přednáší na katedře dějin umění Filozofické fakulty UK. František Dvořák je autorem 35 uměleckých monografií. Například jeho knihu o barokním portrétistovi Janu Kupeckém vydala Artia i anglicky a německy. Stejné nakladatelství vydalo jeho dílo o francouzském moderním umění v českých sbírkách anglicky, německy a francouzsky. Monografii o kresbách Henri Matisse vydal Odeon i v cizojazyčných mutacích včetně japonštiny. Knihu o kresbách Hanse Holbeina vydalo dvakrát nakladatelství Cercle d´Art v Paříži, vyšla i ve Vorum Verlag Wien, Gondrom Verlag Bayreuth a v americkém nakladatelství 3M v Minnesotě. Do historie českého výtvarného umění se zapsal monografickými studiemi věnovanými především tvorbě Františka Tichého (vyšlo i francouzsky a německy), Jana Zrzavého, Cyrila Boudy, Kamila Lhotáka, Adolfa Borna a Václava Špály.
