Nakladatelství Lidové noviny

Že to s minulostí bylo poněkud jinak, než se učí ve škole, zjistí Will Starling ve chvíli, kdy na obraze jistého viktoriánského mistra (a šílence) objeví cosi zcela nepatřičného – pečlivě vyvedené digitální hodinky. Jeho údiv nad řečenou malbou se však brzy změní v zkoprnělý úžas – to, když se za podivných okolností přenese rovnou do viktoriánského Londýna, na vlastní oči se přesvědčí, že Wellsovy či Verneovy fantazie žádnými fantaziemi nebyly, setká se s mluvícím pukem, doví se mimo jiné, že královna Viktorie měla poměr s dr. Watsonem, důvěrníkem to Sherlocka Holmese, a utká se s kabalou zlovolných jezinek, jež netouží po ničem jiném než dějinnou pravdu ututlat a utajit...

Vyprávění novinářky Petry Procházkové z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů je mimořádný zážitek. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem \"ti druzí\" opravdu touží.

Georgi Gospodinov píše rád o věcech, které se nestaly. A nejen z tohoto důvodu je hrdinou jeho povídkové knihy právě Gaustin, který se proplétá různými knihami svého autora. Žije ve dvanáctém století, ve třicátých letech minulého století nebo v jakémsi nekonkrétním čase a prostoru, ale všechny jeho převtělení jsou předurčeny touhou přebývat v jiné době, v jiné skutečnosti, v jiných příbězích. Gaustin otevírá i další důležité téma příběhů -- téma jmen a podstaty věcí, otázku, zda je jedno druhým determinováno a kam toto předurčení směřuje. V povídkové knize Člověk s mnoha jmény mění Gaustin jména podle toho, co právě činí, protože věří, že "příroda nikdy není jedna jediná a podle množství přírod jedno a totéž může nabýt mnoha jmen". Ve skutečnosti jde o stále stejnou nostalgii po rozmanitosti významů, po hloubce okouzlení podstatou, tvořenou jen jménem, dříve než je realita konkretizuje a omezí. Dá se říci, že u G. G. je to více než syžet. V jistém smyslu téma jazyka, tedy zda jazyk jenom pojmenovává, či při pojmenovávání věcí tvoří, činí samotnou tečku za genezí jeho psaní.

Příběhy všech povídek se odehrávají na Frýdlantsku či v Jizerských horách, v místech, kde autor prožil dětství a mládí a kam se nepřestává vracet. Všechny se více či méně dotýkají druhé světové války, jsou inspirovány skutečnými osudy, ale podobnost jejich postav se skutečnými lidmi je dána imaginací.

Autorka zachycuje život v komunistických a postkomunistických zemích, zaměřuje se zejména na dívky, ženy a matky na území bývalé Jugoslávie a ukazuje, čemu byly vystaveny nejprve v totalitě a poté ve válce. Výsledkem je citlivý obraz většinou stínových oblastí života a dějin, které jsou buď tabuizovány, nebo pro svou intimnost obtížně vyslovitelné.