Nakladatelství Lidové noviny

Populace raně novověkého města představuje v jistém smyslu reprezentativní vzorek dobové společnosti a její mentality. Uvnitř kulturně, sociálně, jazykově a konfesijně fragmentujícího se mikrosvěta se totiž odehrávala většina konfliktů a rozporů, ale i transferů a komunikací, které v mnohem větším měřítku probíhaly v kontextu celé dobové společnosti. S městským prostředím jsou v literatuře často spojovány pokrok a modernizace. V této knize se však urbánní společnost etabluje zcela odlišně – jako konzervativní, pasivní a v ideálním (tedy virtuálním) případě jako samoregulující entita reagující z donucení a neochotně na impulsy, které většinou přicházely zvenčí.

Představy o holubičí povaze Čechů a jejich negativním postoji k válčení a všemu „hrdinskému“, stejně jako o jejich „švejkovství“, patří k hlavním rysům české sebestylizace v uplynulém staletí. Oba autoři se zamýšlejí nad kořeny a příčinami těchto představ a především nad skutečnou povahou vztahu české společnosti k armádě a vojenství vůbec.

Kniha je v jistém smyslu doplňkem k práci o Počátcích Přemyslovců, klade si však jiné cíle. Jde v ní o celou střední a jihovýchodní Evropu, v zásadě o široké okolí Karpatské kotliny, kde se na přelomu 8. a 9. století odehrál zásadní kulturní a společenský přelom vyznačený zejména přijetím křesťanství a vznikem prvních slovanských států. Tehdy vstoupila střední Evropa na tu cestu, která ji okolo roku 1000 již definitivně začlenila do společenství států a národů západního, latinského křesťanství. Pro vytvoření dnešní střední Evropy to byl vlastně její počátek.

Dílo Zdeňka Měřínského je zaměřeno na středověk, přičemž úctyhodnou šíři jeho záběru názorně dokládá bibliografie na konci publikace. Také většina z pětapadesáti příspěvků ve sborníku cílí na středověké dějiny našich zemí, ať již ze strany archeologie, či historie. Časově se rozpínají od konce doby stěhování národů až po raný novověk, obsahově od slona Karla Velikého až po hliněné dýmky ze 17. století. Nejčastěji pojednávají o výzkumech raně středověkých pohřebišť a hradišť, vrcholně středověkých městech, hradech a klášterech. Ve sborníku však nalezneme i texty věnované dobám mnohem starším či jiným tématům, např. soudobé muzeologii.

Rekatolizace Čech v 17. století, neodmyslitelně spjatá s porážkou českých stavů na Bílé hoře, ještě donedávna patřila k traumatickým obdobím českých dějin. Italský historik a bohemista přichází se zcela novým zpracováním této málo probádané problematiky. Výklad, jehož osu tvoří neklidný život dlouholetého pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu, mapuje především zápas o podobu protireformace mezi jejími hlavními strůjci: římskou kurií, vídeňským dvorem, pražským arcibiskupstvím, jezuitským řádem a českou šlechtou.