Nakladatelství Lidové noviny

Úspěšný svazek příběhu Ouběnic, dovedený do konce první světové války, vzbudil zaslouženou pozornost jako brilantní ukázka „dějin viděných zdola\\\". V pokračování dovádí profesor Petráň dějiny své obce až na práh současnosti a opět se jedná o ukázkovou mikrohistorickou sondu, kde spojuje osudy jedné vesnice na Benešovsku se širšími osudy kraje i celé země. Autor tentokrát čerpá především z rodinných pamětí, jež nejlépe zrcadlí mentalitu našich předků, ale také z kronik, úředních pramenů (zejména četnických hlášení), regionálního tisku a samozřejmě i z vyprávění pamětníků.

Díla Marca Blocha, Luciena Febvra, Georgese Dubyho, Jacquese Le Goffa a dalších členů francouzské historické školy "Annales" znamenaly revoluční obrat v historické vědě. Uznávaný anglicky historik kulturních dějin Peter Burke sepsal dějiny teto nejvlivnější historiografické školy dvacátého století. S velkou kompetenci a současně čtivě pojednává jednotlivá díla a paradigmata. Tím zároveň umožňuje čtenáři fascinující vhled do jedné z ústředních kapitol duchovních dějin minulého století.

Mocenské plány ansbašských (franských) Hohenzollernů se vedle Východního Pruska orientovaly také na Slezsko, které bylo vhodným nástupištěm pro jejich expanzi ve střední a východní Evropě. Postupné vymírání slezských knížecích rodů umožnilo Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému získat Krnovsko, Bytomsko, Opolsko a Ratibořsko. Brzy se však tento ochránce protestantů střetl se zájmy Habsburků. Pokračovatelem jeho politiky byl Jiří Fridrich, který zároveň nastoupil jako regent v knížecích Prusech. Aspirace obou Hohenzollernů v 16. století byly předehrou pozdější rivality Habsburků a pruských králů.

Jezuitské misie v pouštích a horách severního Mexika a misijní osady Moravské církve, pokračovatelky Jednoty bratrské v Pensylvánii a v Ohiu – mohou mít něco společného? Markéta Křížová, specialistka na indiánské kultury a na koloniální dějiny Ameriky, dokazuje, že velmi mnoho.

Kniha dvou mladých historiků představuje hned několik zajímavých otázek najednou. Jakou roli sehráli členové jezuitského řádu jako lékaři a lékárníci? Jezuité nebyli sice špitálním řádem, ale přesto k lékařské vědě významně přispěli, např. někteří misionáři v zámoří. Možná ještě zajímavější otázkou je úloha zázračných uzdravení a protimorových světců, vztah medicíny přírodní a „duchovní“. A nakonec autoři vše konkrétně rozeberou na příkladu obou posledních velkých epidemií moru v Čechách v letech 1679-81 a 1713-15.