Nakladatelství Lidové noviny

Předkové hraběcího rod Chotků živořili jako nezámožní zemané v západních a severních Čechách až do konce 17. století. Prvním slavným předkem se stal Antonín Chotek (+ 1754), který vyženil větší majetek a především zajistil svým synům kvalitní vzdělání v cizině. Další tři generace Chotků, už s hraběcím titulem, zažily strmý vzestup do nejvyšších úřadů habsburské monarchie. Například Rudolf Chotek se stal nejvyšším dvorským kancléřem, stejně jako jeho synovec Jan Rudolf, zatímco syn tohoto Karel se zasloužil o rozvoj předbřeznové Prahy. Chotkové se stali i mecenáši věd a umění a postavili dnes ceněné zámky ve Veltrusech, Kačině a Velkém Březně. V 19. století se odvrátili od úředních kariér a hospodařili na svých velkostatcích. Z posledních generací rodu nejvíc proslula Sofie Chotková, manželka Ferdinanda d´Este, zavražděná společně s ním při sarajevském atentátu.

Rod erbu hrábí Hrabišici anebo později nazývaní páni z Riesenenburka (či Rýzmberka) patřil ve 12. a 13. století k nejmocnějším magnátským rodinám v Čechách. Příslušníci rodu se úspěšně dokázali pohybovat i udržet v okolí i přízni přemyslovských panovníků a od druhé poloviny 12. století vybudovali v předhůří Krušných hor a ve Slavkovském lese mocné dominium, jež svým rozsahem překonávalo i pověstné Vítkovce. O to strmější byl jejich pád a traduje se, že jeden z nich, zvaný také Boreš, bojoval u Lipan dokonce pěšky...

Lichtenburci patřili k panskému rozrodu Ronovců s erbem zkřížených černých ostrví na zlatém štítu. V polovině 13. století odešli na Českomoravskou vrchovinu, kde dolováním stříbra v okolí dnešního Havlíčkova Brodu zbohatli a vytvořili rozsáhlé dominium. za posledních Přemyslovců patřili k nejmocnějším panským rodům a nejednou ze svých hradů ovlivnili chod českých dějin. Další staletí již byla svědkem jejich poklesu, příslušníci rodu se rozešli do různých koutů království, ale i potom se vyskytli mezi nimi vynikající politici či vojevůdci čnící vysoko nad řadové příslušníky české aristokracie. jako například Hynek Krušina, orebský hejtman a vítěz u Vyšehradu. Rod pánů z Lichtenburka vymřel koncem 16. století na Moravě.

Námětem dalšího svazek edice o českých a moravských panských rodech je moravský panský rod pánů z Kravař, erbu zavinuté střely, jenž své období největší slávy zažil v době předhusitské a za husitských válek, kdy jeho příslušníci ovládali rozsáhlá latifundia v povodí řeky Moravy.

Páni z Kunštátu, nesoucí ve svém erbovním znamení tři černé pruhy na stříbrném poli, byli typicky moravským panským rodem, a to jak svým původem, tak i geografickým rozmístěním svých sídel jeho četných větví a pošlostí, s nimiž se setkáváme od 13. století do konce století šestnáctého. Tuto skutečnost ilustruje i výčet jejich sídel, které v průběhu staletí vystavěli či které obývali: Obřany, Kunštát, Bouzov, Lysice, Jevišovice, Bolerady, Lukov, Polnou, Lestnici, Plumlov... S jedinou výjimkou, kterou byla větev přesídlivší v polovině 14. století do středočeských Poděbrad, která se pak jako páni z Poděbrad nejvíc zapsali do českých dějin.