Nakladatelství Lidové noviny

Rod pánů ze Sovince, erbu poloutrojčáří, asi nejvíc proslavilo jejich rodové sídlo hrad Sovinec. Z anonymity vystoupil na konci 13. století, kdy se vyšvihl službami olomouckým biskupům. Další generace rodu, jenž se v 14. a 15. století dělil do několika větví, trpělivě hromadily pozemkový majetek a brzy se zařadily mezi panskou elitu na Moravě. Třikrát zastávali jeho příslušníci prestižní úřad nejvyšších sudích. Největšího významu a politické moci nabyli za husitských a pak za česko-uherských válek. Sovincové se též významně podíleli na hospodářském podnikání, zejména zakládáním rybníků a účastí na dobývání rud. Z rodových větví nejdéle vydržela doubravická, jejíž poslední příslušníci se odstěhovali do Čech. Rod pánů ze Sovince vymřel roku 1580.  více >

Jihočeský šlechtický rod pánů ze Strakonic, zvaných též podle nejčastějšího jména Bavoři ze Strakonic, erbu střely, sehrál významou roli v českých dějinách zejména ve 13. století, kdy se vyšvihl do nejvyšších pater českomoravské nobility a v jihočeském regionu se dokonce stal vážným konkurentem Vítkovců. Na rozdíl od nich však Bavorové zůstali věrnými poddanými přemyslovských a pak lucemburských králů, Bavor II. se dokonce s nimi sňatkově spříznil, byť se vzal pouze levobočnou dceru Přemysla Otakara II. Sami Bavoři, kteří dosáhli dominantního postavení zejména v podhůři Šumavy a v povodí Otavy, stáli u počátku řady jihočeských měst i hradů  více >

Kolektiv historiků seznamuje s osudy a významem nejen předků, ale zejména potomků Jiřího z Poděbrad, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ slezskou knížecí dynastií a ke svému kacířskému předku se raději příliš nehlásili. Než ovšem přijali luteránskou víru. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.  více >

Švábenicové, erbu čtyř rozletitých střel, sehráli významnou roli v dějinách českých zemí zejména ve 13. století, kdy se dostávali do nejvyšších pater českomoravské nobility a v okolí přemyslovských panovníků zastávali nejrůznější úřady. Odměnou získali majetky na střední a severní Moravě, zejména se však proslavili intenzivní kolonizací severovýchodních Čech, kde se rozhodující měrou podíleli na osídlení Trutnovska. Ve 14. století se rodu přestalo dařit a ztratil většinu majetků. Původní panský rod živořil na drobných statcích a v první polovině 15. století vyhynul. Již na konci 14. století se na Moravě objevili "nepraví" Švábenicové, kteří začali koncem 15. století používat znak původních Švábeniců. Kniha je sleduje až do jejich fyzického konce na počátku 18. století.  více >