Jiří Weil (* 6. srpna 1900, Praskolesy – 13. prosince 1959, Praha) byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel.

Život

Po maturitě (roku 1919) studoval na filosofické fakultě UK slovanskou filologii a srovnávací literatury, kterou úspěšně dokončil doktorátem v r. 1928. Během studia se stal členem Devětsilu

Již při studiích (1922) pracoval jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze, zde pracoval až do r. 1931.

Weil byl přesvědčeným komunistou, několikrát navštívil SSSR, v letech 1933 – 1935 tam působil jako překladatel. V roce 1937 byl vyloučen z KSČ za svůj román Moskva–hranice, v tomto románu přesně odhalil fungování stalinismu, což, jak přiznával, pro něj bylo velmi bolestné odhalení.

Ve druhé světové válce měl nastoupit do transportu židů. Aby se transportu vyhnul, předstíral sebevraždu. Poté žil až do konce války v ilegalitě.

Od roku 1946 byl nakladatelským redaktorem Evropského literárního klubu, roku 1950 se stal vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze. Roku 1951 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů, roku 1956 do něj byl znovu přijat, ale většina jeho děl vyšla až později.

Publikoval v mnoha časopisech a novinách, např.: Červen, Avantgarda, Trn, Proletkult, Literární noviny, Levá fronta, Tvorba, Rudé právo, U Blok, Lidové Noviny, Host do domu

Velmi významná je i jeho překladatelská činnost, jako první do češtiny překložil díla mnoha ruských klasiků (např. Vladimir Majakovskij, Boris Pasternak, Maxim Gorkij, atd.)