Osud německých antifašistů – převážně sociálních demokratů, komunistů a katolíků – se dá shrnout do jedné věty: roku 1938 bojovali spolu s Čechy a Slováky proti většině svých soukmenovců za zachování Československa.

V roce 1945 museli více či méně dobrovolně jako Němci ze země odejít.

Během necelých deseti let zažili tito lidé dvě historické porážky, jednu v roce 1938 jako odpůrci nacismu, druhou v roce 1945 jako Němci. Bojovali s vysokým osobním rizikem a odvahou a dvakrát za to zaplatili. Byli sice na straně vítězů, ale jako poražení...