Boje o zítřek

zpět na výběr knih
Obálka

F. X. Šalda
Edice Emanuel Macek a Michael Špirit, komentář Michael Špirit a Emanuel Macek

Boje o zítřek, svou první knihu, vydal literární kritik F. X. Šalda v roce 1905 s podtitulem Meditace a rapsodie 1898-1904. Zahrnul do ní čtrnáct esejů, asi pětinu svého dosavadního díla, avšak její eseje formuloval již s perspektivou knižního celku.

„Vydám ...brzy asi nákladem Volných směrů menší vybranou knihu svých esejí a článků, která by vyhovovala mému srdci. Beze všeho kritického a dialektického aparátu, Jen svoje nejvnitřnější prožití a poznání z umění. Jen vnitřní zkušenosti, jen esenci: jakési meditace v próze.“

Počet stran: 328

Vazba: vázaná s přebalem

Ilustrace: žádné

Formát: 110 x 170

ISBN: 80-7106-387-8

Datum vydání: 10. listopadu 2000

 


Objednávka


Tištěná kniha

není k dispozici

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
0
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Kritika v podání F. X. Šaldy

David Šeterle

Zdroj: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=2872

Jedinečný a snad první umělecký kritik v českých literárních kruzích, František Xaver Šalda, perla českého písemnictví. Jeho první soubor esejů - Boje o zítřek - v podobě ucelené knihy byl roku 2000 opětovně vydán.

Letos, rovných sto let od prvního vydání, může obzvláště symbolicky působit velikost a nedozírná hloubka Šaldova odkazu. Jeho přínos nové tváře kritiky očaruje i dnes. Formou svého psaní řadí se vedle Friedricha Nietzsche. Vnesl-li totiž Nietzsche do filosofie básníctví, tak podobně Šalda do kritiky.

Básnictví v sobě nese božskou hravost, pestrobarevnou fantazii, nedozírné představy a množství obrazů. Prvek básnictví musí být i v próze, aby ...

Jedinečný a snad první umělecký kritik v českých literárních kruzích, František Xaver Šalda, perla českého písemnictví. Jeho první soubor esejů - Boje o zítřek - v podobě ucelené knihy byl roku 2000 opětovně vydán.

Letos, rovných sto let od prvního vydání, může obzvláště symbolicky působit velikost a nedozírná hloubka Šaldova odkazu. Jeho přínos nové tváře kritiky očaruje i dnes. Formou svého psaní řadí se vedle Friedricha Nietzsche. Vnesl-li totiž Nietzsche do filosofie básníctví, tak podobně Šalda do kritiky.

Básnictví v sobě nese božskou hravost, pestrobarevnou fantazii, nedozírné představy a množství obrazů. Prvek básnictví musí být i v próze, aby byl svébytným představitelem umění. Tento druh „básnictví“, pro Šaldovu tvorbou typický, dává strohému, chladnému a vědeckému přístupu ke kritice život - okouzlující a skotačivý, živý a pochopitelný, podstatný i dětsky hravý. Objektivnost, o níž se snad snaží klasická kritika, narazí na pevnou a neústupnou skálu, jež nedovolí badateli proniknout do jádra toho kterého díla.

Široká náruč projevu Šaldy skýtá vystihnutí jak toho nejviditelnějšího a nejevidentnějšího - formy, tak i uchopení obsahu, myšlenky, poselství, jež činí dílo jedinečným a osobitým. Hlavně ale - což nebývá u kritiky pravidlem - se přibližuje k Tajemnu, k podstatě zkoumaného díla, které je s uměleckým dílem bezprostředně spojeno.

Šalda otevírá bránu, ba množství bran, jimiž lze vstoupit - vrátím-li se k Boji o zítřek - tu k dílu Nerudově, tu zas k sochařství Augusta Rodina. Ale nabízí i obecnou úvahu: kdo spisovatel? kdo umělec? kdo básník? Jeho teorie, spojená v nerozlučném svazku s praxí, proniká do nejosobnějšího života.

Literatura v Šaldově pojetí dostává opět svou skutečnou tvář: umění. Svým orlím zrakem stírá nános prachu na jejím štítě a dovoluje ji zazářit svou přirozenou krásou. Šalda poukazuje na umělecké skvosty, komentuje, hodnotí - kritizuje - sám ale uměleckým způsobem, činíc nejosobitější dílo, živě mluvící i dnes.

 


Dále doporučujeme