Dějiny Karibské oblasti

zpět na výběr knih
Obálka

Oldřich Kašpar

Karibská oblast představuje od nepaměti jednu z důležitých křižovatek vývoje lidské společnosti. Původní civilizace byly doslova smeteny vpádem Evropanů. Vlivem téměř úplného vymizení původních obyvatel a masivního dovozu černých otroků z Afriky, vznikla naprosto nová etnická a kulturní situace, charakterizovaná výrazem afrokaribská.

Od 16. století se tato strategicky důležitá oblast stala předmětem soupeření evropských mocností Dnes představuje Karibská oblast roztříštěný konglomerát nejrůznějších politických útvarů od zámořských území Velké Británie, Francie a USA až po samostatné státy včetně socialistické Kuby.

Počet stran: 261

Vazba: vázaná

Ilustrace: černobílé ilustrace

Formát: 160x210

ISBN: 80-7106-557-9

Datum vydání: 29. října 2002

 


Objednávka


Tištěná kniha

O dotisk lze požádat . Již požádalo: 91

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
1
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Zcizený Karibik

Klára Schirová

Zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/11139/kaspar-oldrich-dejiny-karibske-oblasti

Oldřich Kašpar je etnologem, hispanistou a zdařilým populizátorem hispanoamerické problematiky jak kulturní, tak historické. Českému čtenáři pravděpodobně nebude neznámý jeho výbor kubánské lidové slovesnosti, soubor mayských mýtů či cestopisné črty z Mexika.

Islámské právo šárija postihuje krádež utnutím ruky. Naštěstí pro ty, kterým cizí majetek není svatý, se nacházíme v zemi s odlišnou kulturou a veskrze shovívavými zákony. Bral jsi jednou, můžeš brát i podruhé, ruce ti zůstanou obě. Toto pravidlo se nevztahuje pouze na osoby, které zcizují hmotný majetek, ale i na ty, které si rády přivlastňují cizí kulturní díla. Rozporuplné autorství Oldřicha Kašpara v případě čerstvě vydaných Dějin ...

Oldřich Kašpar je etnologem, hispanistou a zdařilým populizátorem hispanoamerické problematiky jak kulturní, tak historické. Českému čtenáři pravděpodobně nebude neznámý jeho výbor kubánské lidové slovesnosti, soubor mayských mýtů či cestopisné črty z Mexika.

Islámské právo šárija postihuje krádež utnutím ruky. Naštěstí pro ty, kterým cizí majetek není svatý, se nacházíme v zemi s odlišnou kulturou a veskrze shovívavými zákony. Bral jsi jednou, můžeš brát i podruhé, ruce ti zůstanou obě. Toto pravidlo se nevztahuje pouze na osoby, které zcizují hmotný majetek, ale i na ty, které si rády přivlastňují cizí kulturní díla. Rozporuplné autorství Oldřicha Kašpara v případě čerstvě vydaných Dějin Karibské oblasti dokazuje, že s jídlem roste chuť.

Oldřich Kašpar je etnologem, hispanistou a zdařilým populizátorem hispanoamerické problematiky jak kulturní, tak historické. Českému čtenáři pravděpodobně nebude neznámý jeho výbor kubánské lidové slovesnosti, soubor mayských mýtů či cestopisné črty z Mexika. Kašpar má dar řeči, je schopen citlivých postřehů a poutavého vyprávění. Dokáže zaujmout, pobavit i poučit, jeho knihy nestojí ve výprodeji, zkrátka řečeno je to komerčně úspěšný autor. Není proto divu, že mu Nakladatelství Lidové noviny svěřilo sepsání dalšího pokračování z řady dějin států.
Leč oč sebevědoměji se Kašpar chová na domácím poli etnologie a populárně naučné literatury, o to zoufaleji se cítí na poli historie. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že použil v Dějinách Karibské oblasti celé pasáže z prací předních iberoamerikanistů? Pokud by to totiž nebylo nízké sebevědomí, které Kašpara přimělo otisknout pod svým jménem cizí odborné publikace beze změny odstavců a názvů kapitol, museli bychom ho označit za nestoudného plagiátora.
Další hádankou je, podle jakého klíče si Kašpar vybíral témata. Ačkoli Kuba byla a nadále je epicentrem karibských dějin, kniha je na "ostrov svobody" zacílena až příliš monotematicky. Čtenář tak z Kašparovy práce nabývá mylný dojem, že se moderní historie ve zbytku Karibiku odehrává přímo závratnou rychlostí a bez dramatických zvratů a že ji lze proto vylíčit v několika větách. Nabízí se však i jiné vysvětlení: kubánské téma Kašparovi nabízelo největší množství v češtině dostupných pramenů. Za hlavní zdroj informací Kašparovi totiž nesloužily, jak by se očekávalo od autora historické publikace, primární prameny a cizojazyčná sekundární literatura, ale práce jeho českých kolegů.
Kašpar se v první řadě nechal inspirovat knihou Dějiny Latinské Ameriky vydanou Nakladatelstvím Svoboda v roce 1979. Zcela nepokrytě z ní okopíroval kubánské dějiny 19. století, které původně sepsali doc. PhDr. Vladimír Nálevka a prof. PhDr. Josef Opatrný. Jako další opěrný materiál sloužila Kašparovi i zbrusu nová Stručná historie Kuby od již zmiňovaného Josefa Opatrného, kterou vydalo nakladatelství Libri v tomto roce. Kašpar pořídil věrnou kopii celkem 16 jejích stran, na kterých se hovoří o Castrově režimu. Provedl tak Kubu téměř řádku po řádce stejnými peripetiemi od pádu Batistovy diktatury až po masový exodus Kubánců do USA v roce 1994. Můžeme pouze spekulovat, proč Kašpar zakončil své vyprávění na počátku 90. let a opomenul zařadit do svých dějin události zbylých osmi roků. Bylo by skutečně trapným důvodem, kdyby tomu bylo proto, že v tomto roce končí také Opatrného kniha.
Dějiny karibské oblasti jsou věnované především koloniální a moderní historii. V dobré vůli představit karibské země v jejich plné šíři Kašpar připojil na závěr každé historické etapy i přehled věnovaný karibské kultuře. V případě hispanoamerické literatury jsou tyto kulturní a literární podkapitoly zcela nevyváženými synopsemi, které v konfrontaci s kteroukoli literární příručkou vyznívají jako pokus o americké vylodění v Zátoce sviní. Je škoda a s podivem, že Kašpar, člověk nestudovaný v oblasti hispanoamerické literatury, nepřizval ke spolupráci odborníky z katedry španělské filologie a místo toho raději převzal slovo od slova přehled svého kolegy Františka Vrhela z knihy Nakladatelství Svoboda.
Stejně rozpačitý dojem vzbuzuje i Kašparova závěrečná kapitola, v níž se pod titulem Dodatky skrývá historicko-demografický přehled států karibské oblasti. Fakt, že tato tabulka obsahuje demografické údaje z roku 1998, je pouhou maličkostí ve srovnání s tím, že u řady karibských ostrovů není zmíněno ani získání nezávislosti v 70. a 80. letech a že státy Aruba a Anguilla v přehledu chybí. I tato záhada má své možné opodstatnění. Kašparův přehled je identický se sborníkem, který vydal Institut zahraničního obchodu v roce 1975. Je ovšem nepochopitelné, proč si Kašpar nedal práci alespoň s jeho aktualizací.

Dějiny karibské oblasti jsou vzácným nakladatelským počinem. Kniha je napsána poutavě, je obdařena skvělým ilustračním materiálem a má tradičně vysokou grafickou úroveň. Její jedinou vadou na kráse je, že si Nakladatelství Lidové noviny neohlídalo, aby její autor zacházel korektně s prameny. Nabízí se otázka, zda nakladatelství najalo odborného lektora, který by Kašparovu práci před vytištěním recenzoval. V tiráži každopádně nikdo takový není uveden.
Žijeme v Čechách, kde se přestupky proti autorským právům trestají vlažně, a to nejen díky liknavosti odpovědných orgánů, ale hlavně díky lhostejnosti veřejnosti a skromnosti a nekonfliktnosti autorů. Pokud by Oldřich Kašpar žil v zemi, kde by šárija trestala krádeže duchovních plodů, nezbývala by mu k napsání další knihy jediná ruka. Kdyby žil v zemi, kde by se striktně dodržoval zákon o přestupcích, musel by větší část svého honoráře použít na splacení pokuty za neoprávněné užití autorského díla.

 


Dále doporučujeme