Pražské Nakladatelství Lidové noviny již řadu let vydává v edici Dějiny států historické přehledy jednotlivých zemí, případně celých území (vizte tituly Argentina, Uruguay a Chile, Blízký východ, Jihoslovanské země, Kapverdské ostrovy, Střední Asie atd.). Jejich autory bývají jak tamější, tak čeští historici. Jestliže například titul Guinea-Bissau si pravděpodobně koupí jen specialisté úzce zaměření na daný region či lidé hodlající tuto západoafrickou zemi navštívit, u posledních dvou publikací edice to rozhodně neplatí.

V druhé půli loňského roku se totiž krátce po sobě objevila na knižních pultech dvě zajímavá díla pocházející z této řady a věnovaná zemím naprosto odlišným.

Bohatství zde, genocida jinde
Zatímco DĚJINY ŠVÝCARSKA autorské dvojice Werner H. Meyer – Georg Kreis pojednávají o nesmírně bohaté, všestranně vysoce vyspělé, a hlavně po dvě století díky přínosné neutralitě válečnými konflikty téměř nedotčené alpské zemi, DĚJINY SRBSKA, jejichž autory jsou naši odborníci Jan Pelikán, Lubomíra Havlíková, Tomáš Chrobák, Jan Rychlík, Miroslav Tejchman a Ondřej Vojtěchovský, přibližují čtenářům zemi, které války minulosti, a především XX. století způsobily nezměrná utrpení. V první světové válce tento chudý stát přišel podle některých údajů až o 28 procent obyvatelstva. Demografická katastrofa mu způsobila potíže, jež těžko překonával; ve druhé světové pak čelil malý srbský národ hlavně ze strany chorvatských ustašovců genocidě.

Emeritní profesor Basilejské univerzity Werner H. Meyer a profesor a germanista Georg Kreis, ve Švýcarsku respektované osobnosti, vměstnali svůj přehled dějin země helvétského kříže do necelých tří set stránek; vzhledem k tomu, že historie Švýcarska u nás nepatří k nejlépe zafixovaným v povědomí čtenářů, by větší rozsah neuškodil.

Malý a statečný národ srbský
Dějiny Srbska si vyžádaly stran téměř sedm set a jedná se o druhé vydání (po šesti letech). Malá balkánská země se do povědomí světové veřejnosti zapsala v devadesátých letech minulého století v souvislosti s krvavým rozpadem bývalé Jugoslávie, provázeným multietnickými konflikty, z nichž nejkrvavější se odehrál v Bosně a Hercegovině. Autorský kolektiv věnuje právě tomuto tragickému období dějin malého, ale statečného jihoslovanského národa náležitou pozornost. Kladem je nevšedně vyvážený přístup ke konfliktu v Kosovu, o jehož pozadí, a zvláště průběhu Srbsku nepřátelsky nakloněná média veřejnost soustavně a nestydatě obelhávala.

Tvrdá měna, špičkové výrobky
Autoři svou pozornost zaměřili nejen na méně známé události protifašistického odboje za druhé světové války, ale také na roztržku Titovy Jugoslávie s prostalinským Informbyrem. Pokud hodláme obě knihy srovnávat, pak jako čtenářsky vděčnější vyjdou jednoznačně objemné Dějiny Srbska. To však nesnižuje erudici autorské dvojice Meyer–Kreis. Historie hornaté středoevropské země, finanční supervelmoci a sídla četných mezinárodních institucí, pyšnící se tvrdou měnou a špičkovými výrobky, se zkrátka vyvíjela úplně jinak než v případě Srbska, ležícího na Balkáně, onom pověstném sudu se střelným prachem, jenž každou chvíli explodoval.

Svazky edice Dějiny států jsou tradičně graficky velmi kvalitně zpracovány a seřazené v knihovně vedle sebe představují vkusný artefakt.

Švýcarsko je často zmiňováno jako ideální obraz finanční velmoci a demokracie. Tento názor formovaly dějiny, v průběhu kterých Švýcarsko působilo po většinu své existence mezi ostatními evropskými státními útvary jako naprostý originál.

Autory titulu Dějiny Švýcarska, který vydalo roku 2019 nakladatelství Lidové noviny v edici Dějiny států, jsou Georg Kreis a Werner Meyer. Georg Kreis, emeritní profesor Basilejské univerzity, se orientuje především na novodobé a moderní švýcarské dějiny. Rovněž Werner Meyer vyučuje na univerzitě v Basileji, zabývá se však spíše problematikou hradů a středověké archeologie. Společnými silami vytvořili tito autoři publikaci, kterou lze hodnotit jako kvalitní přehled švýcarských dějin.

Politické uspořádání Švýcarska je častým argumentem různých zájmových skupin v naší politice, které tuto zemi prezentují jako dokonalý příklad demokracie, jemuž bychom se měli snažit podobat, přičemž však často přehlížejí fakta a složitosti dějinného vývoje. Již z tohoto důvodu lze považovat za pozitivní, že nakladatelství Lidové noviny realizovalo vydání souborných švýcarských dějin. V porovnání s ostatními tituly edice Dějiny států patří Dějiny Švýcarska do skupiny méně objemných titulů (mají celkem čtyři sta stran) – kniha působí spíše jako již zmiňovaná přehledová publikace než jako komplexní syntéza. Nicméně i tak se autorům podařilo vysvětlit nejpodstatnější determinanty svébytného vývoje Švýcarska, mezi které patří zejména odlehlost země a její obtížná dostupnost.

Středověký vývoj země šel od dohod typu landfrídů (běžných i v rámci našeho území) až k složité soustavě dvoustranných i vícestranných smluvních vztahů, které byly nutné zejména v souvislosti s absencí silného hegemona. Spolupráce jednotlivých švýcarských kantonů však neprobíhala vždy idylicky – země prožila několik občanských válek, z nichž poslední se udála roku 1848. V současné době je Švýcarsko ekonomicky vyspělou zemí, ve které má (vzhledem k tradiční neutralitě této země) sídlo mnoha mezinárodních institucí.

Publikace Dějiny Švýcarska popisuje dějiny této alpské země chronologicky od raného středověku až po moderní dějiny. Kromě toho se v samostatných kapitolách věnuje i tématu česko-švýcarských vztahů a potenciálnímu budoucímu vývoji Švýcarska.

Doporučuji ji nejen pro účely seznámení se s dějinami této země, ale i těm čtenářům, kteří se chtějí o Švýcarsku dozvědět více, než se doví z úst politických představitelů (málokdo z nich se například zmíní o tom, že ve Švýcarsku je vysoké procento integrovaných cizinců).