Gaustin neboli člověk s mnoha jmény

zpět na výběr knih
Obálka

Georgi Gospodinov
Ivana Srbková

Georgi Gospodinov píše rád o věcech, které se nestaly. A nejen z tohoto důvodu je hrdinou jeho povídkové knihy právě Gaustin, který se proplétá různými knihami svého autora. Žije ve dvanáctém století, ve třicátých letech minulého století nebo v jakémsi nekonkrétním čase a prostoru, ale všechny jeho převtělení jsou předurčeny touhou přebývat v jiné době, v jiné skutečnosti, v jiných příbězích.

Gaustin otevírá i další důležité téma příběhů -- téma jmen a podstaty věcí, otázku, zda je jedno druhým determinováno a kam toto předurčení směřuje. V povídkové knize Člověk s mnoha jmény mění Gaustin jména podle toho, co právě činí, protože věří, že "příroda nikdy není jedna jediná a podle množství přírod jedno a totéž může nabýt mnoha jmen". Ve skutečnosti jde o stále stejnou nostalgii po rozmanitosti významů, po hloubce okouzlení podstatou, tvořenou jen jménem, dříve než je realita konkretizuje a omezí. Dá se říci, že u G. G. je to více než syžet. V jistém smyslu téma jazyka, tedy zda jazyk jenom pojmenovává, či při pojmenovávání věcí tvoří, činí samotnou tečku za genezí jeho psaní.

Počet stran: 104

Vazba: vázaná

Ilustrace: žádné

Formát: 000 x 000

ISBN: 80-7106-706-7

Datum vydání: 19. května 2004

 


Objednávka


Tištěná kniha

Skladem: 8 ks

99,– (−25%)  74,–

Objednat

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
5
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Rozhodně žádná klišé

Lenka Kolářová

Zdroj: http://www.iliteratura.cz/Clanek/15923/gospodinov-georgi-gaustin-neboli-clovek-s-mnoha-jmeny

Georgiho Gospodinova, šestatřicetiletého bulharského autora, znají čtenáři ve Francii, Makedonii nebo Srbsku. U nás vychází poprvé.

Po dlouhých sedmi letech (naposledy to byla Balada o Georgu Henychovi od Viktora Paskova, vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 1997) u nás vychází zase jeden překlad krásné literatury z bulharštiny. Jsou to povídky Georgiho Gospodinova Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Tohoto šestatřicetiletého bulharského autora znají čtenáři ve Francii, Makedonii nebo Srbsku, u nás vychází poprvé.

Většina ze třiadvaceti rozsahem nevelkých povídek Georgiho Gospodinova je psána na přelomu let osmdesátých a v pohnutých devadesátých letech dnes již minulého století a jsou proto právem označovány ...

Georgiho Gospodinova, šestatřicetiletého bulharského autora, znají čtenáři ve Francii, Makedonii nebo Srbsku. U nás vychází poprvé.

Po dlouhých sedmi letech (naposledy to byla Balada o Georgu Henychovi od Viktora Paskova, vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 1997) u nás vychází zase jeden překlad krásné literatury z bulharštiny. Jsou to povídky Georgiho Gospodinova Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Tohoto šestatřicetiletého bulharského autora znají čtenáři ve Francii, Makedonii nebo Srbsku, u nás vychází poprvé.

Většina ze třiadvaceti rozsahem nevelkých povídek Georgiho Gospodinova je psána na přelomu let osmdesátých a v pohnutých devadesátých letech dnes již minulého století a jsou proto právem označovány přídomkem postmoderní. Ale kdo přece jen něco málo z bulharské literatury četl nebo o ní alespoň slyšel, musí mu být jasné, že její kvalitní jádro roste ze svébytných kořenů folklorní, svéhistorické a v případě Gospodinova i radičkovovské tradice.

V obsahu jeho povídek převládají témata zdánlivě banální (třeba klozet v Mouše v pisoáru nebo nádraží v Příběhu s nádražím nebo v Kristin, co mává z vlaku), ale autor jim přesto dokáže dát jakýsi nadrozměr, nedegraduje a nezesměšňuje. Přitom v jeho stylu prvky lehkého ba lechtivého humoru rozhodně nescházejí a projeví se i tam, kam se teoreticky a v reálním životě rozhodně nehodí (hřbitov v Živé duši, Slepá Vajša). To je však ona pověstná sůl, bez které by se dobrá literatura do světa nedostala.

V příbězích jednotlivých povídek často figurují, a možná by bylo přesnější napsat, vznášejí se, nejrůznější postavy, duše a sny. Na tak malé ploše, jakými jsou jeho krátké povídky, se Gospodinovovi přesto daří vtisknout obsahu i filosofický rozměr, nenápadně nutí čtenáře zamyslet se nad pomíjivostí světa (Živá duše), pomíjivostí života (Vánoční duše jednoho prasete) anebo nad způsobem vnímání historie národa (Bílé spodky historie). A konečně tu máme ještě jednoho hrdinu, který se z času na čas zjevuje a podle kterého je nazvána celá knížka, a tím je Gaustin. V rozhovorech o něm autor často a rád mluví, je vidět, že má k postavě opravdu vřelý vztah. Dává tušit, že by to mohla být i část jeho já. Složitá, mnohoplánová, vzdělaná osobnost, které autor vkládá velice pravděpodobně do úst, co by řekl on sám (tady v povídkách Člověk s mnoha jmény, Gaustin). Na každý pád je tato postava nejucelenější a nejzáhadnější zároveň.

Zůstává připomenout ještě jazyk autora. Na počátku jsme zmiňovali jméno Jordana Radičkova, ve světě snad nejznámějšího bulharského autora 20. století. Je pozoruhodné, jakým způsobem Gospodinov na jeho tradici, a to nejen bohatostí výrazových jazykových prostředků, ale i způsobem vyprávění nebo tématy z bulharského folklóru, navazuje, avšak nikoliv kopíruje. V knize nalezneme množství slovních hříček, novotvarů, výrazů specificky bulharských.

Tato knížka povídek je v nakladatelství Lidové noviny jakýmsi předskokanem pro avizovaný román, který autora v roce 1999 proslavil a jehož název by se dal přeložit jako Přirozený román. Máme se na co těšit.

 


Dále doporučujeme