Severní Korea má v představách občanů demokratických zemí tajemnou atmosféru. Česká koreanistka Nina Špitálníková je jedna z mála lidí na světě, které se podařilo v Severní Koreji studovat bez všudypřítomného dohledu a zažít tak život v této zemi na vlastní kůži.

Autorkou knihy Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR, kterou vydalo na konci roku 2017 nakladatelství Lidové noviny, je studentka magisterského studia koreanistiky na FF UK v Praze Nina Špitálníková. Nina Špitálníková se již od počátků svého studia odborně věnuje analýze propagandy KLDR a kultu osobnosti Kim Il-songa. V letech 2011 a 2012 se zúčastnila dvou studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě v Pchjongjangu, kde shromáždila cenné poznatky. Ty následně zúročila v knize Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj, která vyšla roku 2014.

Severní Korea má pověst země, která si velmi zuřivě hájí své soukromí. Pokud se člověku poštěstí a je mu umožněno do KLDR vycestovat, má v patách všudypřítomného průvodce, který hlídá každý jeho krok. Nina Špitálníková měla to štěstí, že mohla život v Severní Koreji zkoumat bez tohoto omezení v rámci svých dvou studijních pobytů, které absolvovala za vlády obou posledních vládců Kim Čong-ila a Kim Čong-una.

Kniha Mezi dvěma Kimy je v tomto kontextu velmi cenným zdrojem poznání pro čtenáře, kteří si chtějí udělat co nejjasnější představu o životě v KLDR. Zajímavý je popis proměny, které se odehrála poté, co Kim Čong-un v čele země nastoupil po zbožňovaném Kim Čong-ilovi. Režim se prostřednictvím pomalých změn učí obchodovat s okolními státy a Severokorejci se tak mohou setkat s větším množstvím západního zboží, ovšem i to podléhá přísné regulaci státu.

I přes unikátní šanci, kterou Nina Špitálníková dostala, jí zůstaly některé aspekty severokorejského života skryté. Například výuka domácích studentů a cizinců byla důsledně segregovaná. Coby cizinka četla autorka v rámci výuky texty o tom, jak Kim vynalezl neděli, a zjistila, že na filozofické fakultě Kim Il-songovy univerzity funguje katedra bohemistiky, kde se čte jediná česká kniha, a to Babička Boženy Němcové.

Autorka velmi živě popisuje krizové situace, do kterých se coby zahraniční studentka dostala. Pokusila se například i přes přísný zákaz využít hromadnou dopravu, což téměř ukončilo její pobyt. Zajímavé jsou pasáže, které popisují běžný život Severokorejců. Autorka se pokouší čtenářům přiblížit, jak na občany působí masová propaganda, jakou módu mohou nosit či s jakými omezeními ze strany režimu musí žít.

Ačkoli je v knize přítomno množství popisů situací, které člověku z demokratického státu připadají úsměvné, nelze se ubránit myšlence, že žít v takovém prostředí musí být nesmírně psychicky náročné. Je obtížné představit si, jaké je to žít od narození v prostředí, které neustále vysílá propagandou zkreslené informace a snaží se člověka spoutat nesmyslnými omezeními.

Ačkoli je kniha velmi čtivá a plná zajímavých informací, nelze jí nevytknout nedostatečnou korekturu. Velké množství chyb a překlepů působí místy rušivě. I přesto jinak výbornou knihu doporučuji všem čtenářům, kteří mají zájem udělat si obrázek o životě v této uzavřené zemi.