V jádru Steingartenova hledání a smyslem jeho esejů není samoúčelná exhibice znalostí a dráždivé popisy vyjímečných jídel a surovin okořeněné humorem. Až podezřele často jsou nám totiž k alespoň pomyslnému ochutnávání předkládány pokrmy výsostně tradiční, zcela jednoduché, ba dokonce prosté, ovšem v dokonalém okamžiku své zralosti či přípravy.

Americký módní časopis Vogue uveřejňuje jen to nejlepší, nejkrásnější a nejšpičkovější. Když roku 1989 sáhl po harvardském právníkovi a známém kulináři Jefferym Steingartenovi, aby se stal redaktorem jejich jídelních stránek, byla to šťastná volba. Později byl z jeho jídelních esejů sestaven tento první soubor. Pro českou kulinářskou scénu přináší v poměru k rozsahu až bezproporční množství informací, které jsme dosud málokdy mohli v takto ucelené podobě číst – ať už se týkají amerických ikon typu posedlosti určitými nutričními doporučeními, Dnu díkuvzdání s jeho vrcholným kouskem krocanem či celosvětově proslulých fenoménů, jakými jsou dění ve francouzské gastronomii nebo báchorkami opředené japonské hovězí z Kobe.