Ačkoli překladová literatura tvoří v českém prostředí více než třetinu knižní produkce, čeština v překladech doposud nebyla podrobena systematické kvantitativní analýze. Cílem tohoto svazku je proto popsat charakteristické rysy překladové češtiny ve srovnání s češtinou v původně českých (nepřekladových) textech pomocí metod korpusové translatologie.

Analýza byla provedena na základě rozsáhlého jednojazyčného srovnatelného korpusu Jerome, který zahrnuje beletrii i odbornou literaturu a svým složením z hlediska zdrojových jazyků odráží reálnou situaci v ČR (výrazně převažují překlady z angličtiny). Inspiračním zdrojem práce se stal koncept tzv. překladových univerzálií, tj. údajných typických jazykových rysů, jež by měly být společné všem překladovým textům. Pozornost je věnována především simplifikaci, konvergenci a obecným frekvenčním charakteristikám, vč. porovnání výskytu slovních druhů a typických slovních kombinací v překladech a nepřekladových textech.