Jedná se o první „polistopadové" monografické zpracování dějin určité teroristické organizace z období konfrontace západního a východního mocenského bloku od českého autora (či autorky). Studie autorky je záslužná v tom, že odkrývá u nás málo známou, a přitom velmi zajímavou kapitolu nedávných (západo)německých dějin, která svého času vzbuzovala pozornost i části české veřejnosti, byť většinou zprostředkovaně přes „normalizační" média.

Při vyslovení jmen jako Baader nebo Meinhofová přeběhne dodnes pamětníkům mráz po zádech. Ta jména totiž patřila teroristům z Frakce Rudé armády (RAF). Jednalo se o extrémně levicovou organizaci, která se ve Spolkové republice Německo snažila násilím prosadit změnu režimu. Kde se v poválečném západním Německu vzali lidé, kteří bojovali proti „kapitalismu a imperialismu" se zbraní v ruce? Co je hnalo kupředu a čeho svými činy dosáhli? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autorka ve strhujícím líčení o třech generacích německých teroristů.