Knížku jsem přečetla na jeden zátah. Svižný humorný styl Pavly Smetanové je tentokrát doplněn odborněji laděnými texty Yannise Korečka. Kdo ovšem očekává lehké počteníčko na dovolenou, ten bude možná zklamán. Spousta informacích, jak to doopravdy v Řecku chodí může leckomu i vyrazit dech.

Kniha poutavě a s nadhledem vysvětluje nejen řeckou krizi. Přestože jsem se obávala strohého vysvětlování, co, kdy, proč a jak, nakonec mi přišla kniha i zábavná a čtivá, ostatně jako i ostatní knihy spisovatelky.

Útlou knížku jsem přečetl za pár hodin. Moje první dojmy:
Kniha formou koláže příběhů, reportáží a odborných vsuvek spoluautora ekonoma popisuje, co předcházelo současné ekonomické krizi v Řecku. Kapitoly psané svěžím povídkovým stylem, který čtenáři dřívějších děl autorky (díla cestopisná, a povídky ze života na Korfu) dobře znají, se střídají s víc odborně podanými kapitolami spoluautora Yiannise Korečka .

K textům autorky Pavly Smetanové

Kdo zná autorčiny dřívější blogy a knížky, zjistí, že některé povídky již zná. Narazí na dobře známý svižný, čtivý, vysoce humanistický pohled, nadhled, empatii a humor.
Mnoho informací se však objevuje poprvé v tomto díle, a mozaika povídek je sestavena se specifickým cílem, poskytnout pohled na krizi očima člověka, který žije v Řecku mnoho let, a vyvrátit některé stereotypy o této zemi, jako jsou tvrzení o extrémně přebujelé veřejné sféře či důchodech činících několik tisíc EUR měsíčně.

Kdo se chce zábavnou formou dozvědět něco víc, než běžná klišé z televizních novin, a navzdory poměrně smutným faktům která jsou popisována se i pobavit, je na správném místě. Získá živý, autentický, čtivý obraz, který si v poměrně krátkém rozsahu dokáže poradit s překvapivě širokou škálou témat – problémy státní správy, školství, zdravotnictví, (ne)důvěry v politiku, roli široké rodiny a řeckého vlastenectví, pravoslavné církve, a mnoho dalších. I když má poměrně objektivní a kritický postoj k mnoha nešvarům řeckých institucí, se kterými by se mnoho obyvatel ze střední anebo západní Evropy jen stěží vyrovnávali, základní postoj autorky je láska, obdiv a respekt k zemi, kterou popisuje a kde také žije.
Krátký rozsah a zaměření na běžného čtenáře, nikoliv experta na ekonomiku anebo státní správu, klade přirozené limity na míru detailu, a komplexnost pokrytí jednotlivých témat. V tom je asi síla a zároveň úskalí pro autory – poskytne rychlý, svěží a polemický pohled na hlavní historické a sociální kořeny současné řecké krize, ale nemůže si klást ambice akademické, kde se tvrzení musí dokládat odkazy na vědecké prameny a důkazy.

Zdrojem většiny kapitol je osobní zkušenost autorky, případně vyprávění přátel, známých či neznámých lidí, kteří autorce vypráví své postoje a zážitky. Pro čtenáře, kteří mají informace pouze z médií, jsou povídky cenným zdrojem autentických informací z první ruky, které mohou účinně vyvrátit povrchní mediální texty, které zpravidla popisují zemi v dobách největších krizí, a soustředí se zejména na negativní jevy, které navíc vytrhnou z kontextu anebo zkomolí.

Texty Yiannise Korečka
To už kapitoly spoluautora Yiannise Korečka se zaměřují víc na odbornou stránku věci, a odvolávají se na prameny. Dodávají knize odbornější složku z oblasti ekonomie a historie. Texty spoluautora lze rozeznat podle šedivé svislé linky vlevo od jeho textů.
Pohled pana Korečka byl pro mě hodně inspirující a originální. Nahlíží na jevy s pro mě neobvyklým „holistickým“ pohledem, spojujícím ekonomii, sociologii a historii.
Za velmi hodnotné a objektivní považuji pasáže o historii politické, vývoji státní správy, popisy systému sociálních dávek, například zasazení špatné daňové disciplíny do historického kontextu turecké nadvlády, kdy daně byli pouhým tributem vazalské země.
Naopak, některá tvrzení o makroekonomických aspektech mezinárodní pomoci zemi mi přišla hodně originální, místy subjektivní.
Ekonomové se o těchto otázkách budou určitě ještě leta přít, aniž by se shodli na jednotném názoru, přesto však je inspirující přečíst si i řecký pohled na věc. Nezabývám se však aktuálně makroekonomií, proto zdaleka nejsem povolaný přímo polemizovat na technické úrovni s prezentovanými názory autora, to by byl spíše úkol pro experta na makroekonomii EU.
Aniž bych to chtěl nějak kritizovat, z makroekonomických textů jsem získal dojem projevu autora, který přes veškerou vědeckou erudici nezapře určitou dávku vlastenectví, a místy je obtížné rozlišit subjektivní názor od doložených faktů, případně od všeobecně akceptovaných makroekonomických pouček. Toto však nic neubírá na značné přidané hodnotě těchto pasáží po odborné stránce

Co jsem si odnesl z knihy jako celku
Velmi hodnotná je aktuálnost knihy v čase publikace – děj knihy končí prakticky pár týdnů před vyvrcholením poslední fáze krize v červnu 2015, je tedy již popsán začátek vlády Alexise Tsiprase.
Dílo v mých očích přesvědčivě vyvrací stereotyp národa, který je líný a má co si zasloužil – krize je představena jako důsledek komplexních historických a geopolitických příčin, a dopad určité formy zrady, které se na svých občanech dopustilo několik generací politicko-ekonomických elit.
Také jsem si však odnesl dojem, že některé aspekty řecké mentality a zvyklostí jsou trochu na překážku pro budování moderní, technokratické demokracie. Politiky podle autorů volí lidé zejména na základě emocí, méně racionálně. Obrovskou roli hraje vlastenectví, které je nadřazeno hospodářským zájmům. I samotní úředníci ignorují oficiální postupy a preferují řešení přes osobní a rodinné vazby, což pak samozřejmě vede k nepotizmu, který fungování země podrývá. V zemi žije malá, velmi dobře situovaná elita, pak příslušníci státní správy s neúměrnými výhodami, které ale důsledkem krize erodují, a zbytek, velká většina, žije velmi těžce, na úrovni hluboce pod průměrem EU. Lidé se vyhýbají se placení daní, a sympatizují se svými spoluobčany, kteří tak činí také. To jsou jevy, které závažně oslabí možnost země vydělat si na vlastní fungování. Nepotizmus a nekoncepčnost pak ničí fungování institucí nezbytných pro chod země a zajištění životní úrovně a podmínek pro růst blahobytu – školy, soudy, infrastruktura, banky, zdravotní pojišťovny, státní správa… to jsou vady v politické DNA národa, které se pak přepisují do fatálních neduhů fungování země.