Je to vlastně román o vzniku románu a vypráví o profesoru obchodní školy, jenž se rozhodl napsat román o slavném herci. Při psaní se jeho vlastní osudy splétají s osudy jeho románového hrdiny tak, že mimoděk přejímá některé jeho povahové rysy a vidí se v něm, jako by byl jeho vlastním obrazem.

Pro dílo Václava Řezáče je charakteristický paradox: ve 30. a 40. letech autor pozoruhodných psychologických románů, jedněch z nejlepších v české literatuře, sledujících působení zla v lidských duších, v 50. letech autor tezovitých románů o poválečném osídlování pohraničí, zcela bez literární úrovně, hlásajících komunistickou ideologii. Tento jev nebyl v české literatuře ojedinělý a vypovídá spíše o lidském charakteru než o literárních příčinách.