Jak proměnila první světová válka každodenní život statisíců dělníků v českých továrnách? Jaké nové významy dostávaly v prostředí akutního materiálního nedostatku základní aspekty lidského života, jako například kde, jak a co jíst nebo v jakých podmínkách a s kým pracovat? Jak proměnila totální válka organizovaný dělnický kolektiv?

Kniha sleduje tyto a podobné otázky ve čtyřech základních sférách válečného dělnického života: ve sféře konzumace potravin, výkonu průmyslové práce, genderových vztahů a sociálních protestů, které se s postupující válkou stávaly čím dál více běžným koloritem většiny českých měst.

Jak ve svých osvětových spisech zdůrazňoval Julius Stoklasa a další čeští fyziologové a dietologové, jeden gram tuku byl podle všeobecně známých Rubnerových tabulek schopen dodat lidskému tělu 9,3 kalorie, zatímco stejné množství uhlohydrátů či bílkovin množství méně než poloviční. Pozornost lidových kuchyní se proto upírala právě k tukům jako nejefektivnějšímu kalorickému zdroji. Již počátkem října byl schválen návrh na odběr odpadního loje z pražských vojenských kuchyní, který byl následně používán pro přípravu chudinských obědů. Stížnosti na velmi nízkou úroveň takových obědů se objevily téměř okamžitě. Jako první si stěžovali dělníci Rudolf Smolík a J. Popelka, kteří upozorňovali na fakt, že pouze tepelně upravený lůj, servírovaný bez kousku pečiva, je prakticky nepoživatelný. Jejich stížnost však byla obdobně jako všechny ostatní zamítnuta s odůvodněním, že podávané obědy přesně odpovídají požadavkům na dostatečnou výživu, a k jakýmkoli změnám proto není důvod.