Čekám, až se vrátíš

zpět na výběr knih
Obálka

U této knihy je ukázka k dispozici. Rozklikněte obrázek pro zobrazení.

Rodinné deníky z války

Anna Hájková (ed.)

Edice dvou rodinných deníků: Jany Lebovič, žid a odbojář skupiny Přehledy žijící v ilegalitě, si vedl deník mezi březnem a srpnem 1944, kdy byl spolu s částí skupiny zatčen. V téže době byla za podporu skupiny deportována do koncentračního tábora také Pavla Hájková, matka Janyho kamaráda Miloše Hájka. Ta si pořizovala deníkové záznamy po osvobození během návratu domů přes zničené Německo a v prvých poválečných měsících. Pro Leboviče i Hájkovou představovalo psaní především způsob komunikace s nepřítomným partnerem, od něhož je oddělili nacisté. Tyto jedinečné dokumenty z bezprostřední zkušenosti vypovídají o holokaustu, odboji a koncentračních táborech. Edici doprovází rámující úvod a doprovodné texty Pavliných vnuků a Janyho neteře.

Počet stran: 104

Vazba: brožovaná

Ilustrace: černobílé fotografie

Formát: 117x190

ISBN: 978-80-7422-655-7

Datum vydání: 16. listopadu 2018

 


Objednávka


Tištěná kniha

Skladem: 22 ks

119,– (−15%)  101,–

Objednat

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
1
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Marné čekání na návrat

Dana Langášková

Zdroj: https://www.lidovky.cz

Dva deníky vydané historičkou Annou Hájkovou zachycují několik silných osudů v době druhé světové války.
Popularita autentických osobních svědectví z pohnutých okamžiků našich dějin je čím dál větší. Pozoruhodný příspěvek do řady těchto takzvaných ego-dokumentů přineslo Nakladatelství Lidové noviny. Titul Čekám, až se vrátíš obsahuje dva osobní deníky z období druhé světové války. Jejich autoři, Jany Lebovič a Pavla Hájková, se navzájem znali, spojovala je komunistická odbojová skupina Přehledy: jejími členy byli Jany, Janyho partnerka Alena Divišová, pozdější historička protinacistického odboje, i Pavlin syn a budoucí historik, Alenin manžel a mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Odbojová činnost a následné ...

Dva deníky vydané historičkou Annou Hájkovou zachycují několik silných osudů v době druhé světové války.
Popularita autentických osobních svědectví z pohnutých okamžiků našich dějin je čím dál větší. Pozoruhodný příspěvek do řady těchto takzvaných ego-dokumentů přineslo Nakladatelství Lidové noviny. Titul Čekám, až se vrátíš obsahuje dva osobní deníky z období druhé světové války. Jejich autoři, Jany Lebovič a Pavla Hájková, se navzájem znali, spojovala je komunistická odbojová skupina Přehledy: jejími členy byli Jany, Janyho partnerka Alena Divišová, pozdější historička protinacistického odboje, i Pavlin syn a budoucí historik, Alenin manžel a mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Odbojová činnost a následné zatčení, deportace, věznění a smrt jsou tedy rámcem, v němž se tyto deníkově zachycené události odehrávají.
Eugen „Jany“ Lebovič se narodil v roce 1919 židovské rodině ve slovenských Michalovicích. Roku 1939 přijel jako dělník do Prahy a rychle zde prodělal názorový přerod od levicového sionismu ke komunismu. Když byl v červenci 1942 povolán k transportu, uchýlil se s pomocí svých přátel do ilegality a po následující dva roky žil v Praze pod falešnou, nežidovskou identitou. V březnu 1944 byla zatčena jeho snoubenka a současně spolubojovnice z odboje Alena Divišová, kterou nacisté poslali do terezínské Malé pevnosti a odtud později do koncentračního tábora Ravensbrück. Jako svého druhu udržení kontaktu s ní si začal Jany psát deník. Zaznamenával zážitky z každodenního života skrývajícího se a z odbojové činnosti, rozvíjel v něm představy o jejich společné budoucnosti. O šest měsíců později byl však sám Jany zatčen, krutě mučen a nakonec jako Žid bez soudu odvezen do Osvětimi, kde jej nacisté zavraždili.

Trest za pomoc odboji

Pavla Hájková, rozená Semianová, byla o generaci starší (narodila se v roce 1898 v Libáni) ženou v měšťanské, masarykovsky orientované domácnosti. Její syn Miloš se na konci 30. let stal komunistou. Pavla znala Janyho a Alenu z jejich občasných návštěv a věděla rovněž o existenci odbojové skupiny Přehledy, byť ani ona, ani její manžel František se na její činnosti přímo nepodíleli.
V srpnu 1944, kdy byla skupina gestapem odhalena a rozbita, byl Miloš zatčen a nedlouho nato postihl stejný osud i jeho rodiče – za napomáhání odbojářům. Pavla byla převezena do koncentračního tábora Ravensbrück a odtud posléze do jeho pobočného tábora Neustadt-Glewe, kde v místní továrně vykonávala nucené práce až do vysvobození Rudou armádou. Hned poté si začala vést deník a pokračovala v tom po celý rok až do chvíle, kdy se její přeživší syn Miloš oženil s rovněž zachráněnou Alenou Divišovou – židovští partneři obou novomanželů byli za válka zavražděni. V zápiscích se Pavla vracela ke svému zatčení a věznění, vylíčila dobrodružnou cestu do Prahy i to, jak nelehko se znovu usazovala ve svém domově. Dlouho se nevzdávala naděje na manželův návrat, která však byla nakonec rozmetána zjištěním smutné zprávy, že František zahynul krátce před osvobozením na tyfus.
Oba texty představují působivé čtení o lidech ve válečné době, které výrazně přesahují úzce rodinný rámec. Podávají bezprostřední obraz dopadů války, osamělosti a vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka. Autoři si deník vedli ve chvíli, kdy čekali, až se znovu shledají se svými partnery, přičemž ani jeden z nich tehdy netušil, že mu takové setkání už nikdy dopřáno nebude. Tyto dva soukromé deníky byly dlouho v držení Aleny a Miloše Hájkových. Po jejich smrti v roce 2012, respektive 2016 se rodina rozhodla předat je spolu s ostatními písemnosti zemřelých do Národního archivu.

 


Dále doporučujeme