Publikace se zaměřuje na postoje intelektuálů k proměňujícím se formám politických struktur od sedmdesátých let 19. století do konce první světové války.

Na příkladu výjimečných osobností své doby – politika a filozofa T. G. Masaryka a básníka J. S. Machara – sleduje úsilí intelektuálů získat veřejný vliv, a přitom si zachovat svou nezávislost vůči stranickým a dalším autoritativním strukturám. Závěrečná kapitola se zaměřuje na specifický příklad formování a udržení intelektuální nezávislosti a vlivu u novináře Bedřicha Hlaváče, jehož česko-židovský původ vyžadoval jiné strategie. Pozice těchto protagonistů byla nutně menšinová a ve svých ambicích nemohli dosáhnout okamžitého úspěchu, v užší či volnější spolupráci však rozvíjeli ve veřejném prostoru alternativní aktivity, které byly inspirativní a nakonec vedly k širšímu prosazení jejich názorů.