Vila Kratochvíle se svou zahradou představovala v Zaalpí jedinečnou ukázku příležitostného šlechtického sídla. Snoubila se v něm intelektuální apollónská a múzická inspirace, herkulovsko-samsonovská síla a starořímské liviovské ctnosti – dohromady spolu vytvořily vrcholně ušlechtilou formu společenské a politické reprezentace křesťanského rytíře.

V jedinečné realizaci Viléma z Rožmberka, Baltazara Maggiho, Antonia Melany, Georga Widmana a snad také Jacopa Strady jsou zde humanistické, mocenské a reprezentační prvky vilové architektury obohaceny o jedinečné výtvarné pojetí i osobité motivace. Kratochvíli vévodí vladařské i manželské ctnosti, jež snad souvisely nejen s oslavou rožmberského rodu, ale i s nenaplněnou nadějí na jeho pokračování. Jestliže chtěl Vilém z Rožmberka vystavět v Kratochvíli „slavné stavení“, jeho záměr se podařilo bezezbytku naplnit.

Autoři se zaměřili na stavební dějiny letohrádku Kratochvíle v oboře nedaleko Netolic, vnitřní skladbu a vybavení místností, jejich funkční určení, a především symbolickou výzdobu. Stranou jejich zájmu nezůstal ani symbolický prostor renesanční zahrady s vodním příkopem a zděné ohrazení s obytnými a hospodářskými staveními, kostelem a jejich výzdoba. Převládající tematické okruhy ve výzdobě interiérů letohrádku, k nimž patří především lovecké scény, motivy plodnosti a šťastného manželství, výjevy z římských dějin a ctnosti křesťanských rytířů, pomohli autorům vstoupit do hodnotového a myšlenkového světa Viléma z Rožmberka, z jehož podnětu získala Kratochvíle v osmdesátých letech 16. století podle vzoru italských venkovských vil svou pozdně renesanční a manýristickou podobu. Po smrti Viléma z Rožmberka přijížděl na Kratochvíli Petr Vok a Jan Zrinský ze Serynu, proto je zajímavé sledovat, k jakým účelům sloužil letohrádek poslednímu rožmberskému vladaři a jeho synovci, kteří se těžko smiřovali s blížícím se zánikem rodu červené pětilisté růže.