Kultura v karanténě

zpět na výběr knih
Obálka

U této knihy je ukázka k dispozici. Rozklikněte obrázek pro zobrazení.

Umělecké svazy a jejich konsolidace za rané normalizace

Jan Mervart

Normalizace je obecně považována za kulturní, ekonomický a morální úpadek české a slovenské společnosti. Bezproblémově se přijímá také tvrzení, podle něhož byla dynamická pestrost „zlatých šedesátých“ vystřídána husákovskou „šedí a bezčasím“.

Málokdy se však ptáme, na základě jakých strategií byl normalizační režim utvářen, jaké cíle sledoval a zda byl uspořádán podle nějaké vnitřní logiky. Kniha se detailně zaměřuje na normalizační proces institucionálního zázemí české kultury v podobě tzv. tvůrčích svazů a sleduje vývoj kulturní politiky i proměny raných normalizačních strategií. Na základě typologie jednotlivých postojů tehdejších aktérů se současně snaží zachytit fascinující dějinnost „obnovování pořádku“.

Počet stran: 176

Vazba: brožovaná

Ilustrace: černobílé fotografie

Formát: 117 x 190

ISBN: 978-80-7422-303-7

Datum vydání: 10. září 2015

 


Objednávka


Tištěná kniha

O dotisk lze požádat . Již požádalo: 1

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
3
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Jak umělci složili zbraně

Milan Ducháček

Zdroj: http://www.e15.cz/

Novátorská kniha historika Jana Mervarta popisuje vyčerpání kulturních elit po krachu Pražského jara.

Reformní snahy Pražského jara jsou tradičně spojovány s uměleckými a intelektuálními kruhy. Historik Jan Mervart se v sympaticky útlé knížce vydané v Knižnici Dějiny a současnost oprávněně pokouší najít odpověď na to, proč po nástupu normalizace v dubnu 1969 složili právě oni tak rychle zbraně respektive ruce do klína.
V „obnovení pořádku“ a odpolitizování aktivních vrstev společnosti Mervart nevidí „logický vývoj“, ale vyústění různorodých snah „realisticky“ rozvíjet budování socialistické společnosti. Upozorňuje i na to, že nová „kulturní elita“ po přeobsazení pozic pod rouškou ideologických frází leckdy ...

Novátorská kniha historika Jana Mervarta popisuje vyčerpání kulturních elit po krachu Pražského jara.

Reformní snahy Pražského jara jsou tradičně spojovány s uměleckými a intelektuálními kruhy. Historik Jan Mervart se v sympaticky útlé knížce vydané v Knižnici Dějiny a současnost oprávněně pokouší najít odpověď na to, proč po nástupu normalizace v dubnu 1969 složili právě oni tak rychle zbraně respektive ruce do klína.
V „obnovení pořádku“ a odpolitizování aktivních vrstev společnosti Mervart nevidí „logický vývoj“, ale vyústění různorodých snah „realisticky“ rozvíjet budování socialistické společnosti. Upozorňuje i na to, že nová „kulturní elita“ po přeobsazení pozic pod rouškou ideologických frází leckdy tiše navázala na trendy oficiálně odsouzeného reformního procesu.
Knížka Kultura v karanténě detailně zachycuje „očistu“ kulturních institucí – redakcí, nakladatelství, galerií, divadel, filmu a především tvůrčích svazů, jež umělce sdružovaly.
Mervart nesleduje pouze přičinlivé oportunisty, kteří podle stranické direktivy ze svazů znovu učinili poslušné převodní páky režimu, ale upozorňuje na omezování štědrých finančních zdrojů, jež za éry Novotného umožnily umělcům mimořádnou veřejnou aktivitu.
Lpění reformistů na zázemí uvnitř oficiálních svazů navíc normalizátorům umožnilo nepohodlné osoby izolovat a odstřihnout od zdrojů i publikačních možností. Snaha o individuální postup v obavě, aby nebyli obvinění z vytváření frakcí, perzekvovaným zároveň zabránila udržet si vzájemnou solidaritu a v důsledku toho ztratili společenský ohlas. Éra moci psaného slova, tak určující pro intelektuální sféru šedesátých let, navíc celosvětově končí právě po roce 1968 masovým nástupem televize.
Zdařilá sonda do mechanismů „pacifikace“ kulturní sféry je novátorská i v tom, že normalizaci neprezentuje jako izolovaný československý problém, ale snaží se společenskou rezignaci vztáhnout k širšímu kontextu s poukazem na souběžné
vyčerpání ideálů protisystémové revolty v západní Evropě i v USA.

 


Dále doporučujeme