Kolektiv historiků seznamuje s osudy a významem nejen předků, ale zejména potomků Jiřího z Poděbrad, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ slezskou knížecí dynastií a ke svému kacířskému předku se raději příliš nehlásili. Než ovšem přijali luteránskou víru. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.

Autoři se pokouší nejen popsat dějiny rodu v rozpětí téměř 300 let, ale zabývají se podrobně také dalšími aspekty jeho působení – demografickými, genealogickými, heraldickými, hospodářskými či kulturními. Vždyť například nejmladší syn krále Jiřího Hynek proslul jako znamenitý renesanční básník a proslulý frejíř.