Moravské dějiny v období od nástupu Jana Lucemburského na český trun v roce 1310 až do roku 1423, kdy ve víru husitských válek odevzdal vládu na Moravě svému zeti Albrechtu Habsburskému, jsou obsahem práce Jaroslava Mezníka, našeho největšího znalce vrcholné středověké Moravy.

Dějiny Moravy zůstávaly v naší historiografii trochu ve stínu dějin českých, které ve 14. století díky osobnostem králů Jana, Karla IV. a Václava IV. splývaly s dějinami středoevropskými. Morava žila v ústraní, byť zde od roku 1350 vládla samostatně lucemburská sekundogenitura, založená bratrem Karla IV. Janem Jindřichem. Právě moravské dějiny v období od nástupu Jana Lucemburského na český trůn v roce 1310 až do roku 1423, kdy ve víru husitských válek odevzdal vládu na Moravě svému zeti Albrechtu Habsburskému, jsou obsahem práce Jaroslava Mezníka, profesora středověkých českých dějin Masarykovy univerzity v Brně a patrně našeho největšího znalce vrcholně středověké Moravy. Jedná se o práci zásadní a do jisté míry průkopnickou, jejíž jádro nespočívá pouze v líčení politických dějin -- pro veřejnost buůou zajímavé zejména pasáže o vládě Jana Jindřicha a jeho synu Jošta a Prokopa.