Zatímco o Polyxeně, dceři Vratislava z Pernštejna, existuje množství odborné literatury, ostatní pernštejnské ženy zůstávají historiky opomíjeny. Historik Pavel Marek tuto mezeru vyplňuje monografií věnovanou Marii Manrique de Lara a jejím dcerám

Kniha Pernštejnské ženy, kterou vydalo nakladatelství Lidové noviny roku 2018, je dílem Pavla Marka, historika působícího na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Pavel Marek se zabývá dějinami šlechty a panovnického dvora v 16. a 17. století, především pak politickou komunikací mezi Hispánskou monarchií a zeměmi pod vládou středoevropských Habsburků. Je autorem knih Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovicové z Pernštejna či Smrt Rudolfa II., kterou sepsal společně s Václavem Bůžkem.

Téma knihy vykrystalizovalo z autorova dlouhodobého zájmu o problematiku žen z rodu Pernštejnů. Při zpracování archivních pramenů, které musel kvůli knize analyzovat, zúročil svůj druhý studijní obor – hispanistiku. Pramenný soubor byl totiž složen téměř výhradně z dopisů psaných ve španělštině. Jelikož nejznámější žena rodu Pernštejnů, Polyxena z Pernštejna (po sňatku se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowicz známá jako Polyxena z Lobkowicz), byla a stále je poměrně frekventovaným objektem zájmu historiků, Pavel Marek se rozhodl věnovat se méně známým pernštejnským ženám – Marii Manrique de Lara a jejím dcerám.

Hlavním cílem knihy však není představit jakési medailonky pernštejnských žen – jejím cílem je představit charakter vazeb, jež si pernštejnské ženy udržovaly k představitelům habsburského rodu. Prostřednictvím těchto vazeb mohly ženy z rodu Pernštejnů ovlivňovat kariéry svých synů i manželů. Toto téma prochází celou knihou, rozdělenou na tři části. V první části se autor věnuje primárně Marii Manrique de Lara (mimochodem – jde o matku Polyxeny), která roku 1551 vstoupila do služby u dvora Marie Habsburské. Hlavními protagonistkami části druhé jsou Mariiny dcery (Jana, Alžběta, Františka, Luisa, Bibiana a v menší míře jejich slavnější sestra Polyxena), které se pohybovaly již od raného věku v prostředí dvora. Třetí část začíná skonem Marie Manrique de Lara a popisuje, jak se v jednání Mariiných dcer projevoval její odkaz.

Kniha Pernštejnské ženy je postavena na kvalitní pramenné základně, o čemž se může čtenář přesvědčit v závěrečném seznamu použitých pramenů a literatury. Samotný text je průběžně prokládán reprodukcemi obrazů a kreseb a fotografiemi památek, souvisejících s rodem Pernštejnů. Kniha je psána čtivým jazykem, díky kterému zaujme i čtenáře, kteří běžně odborné literatuře neholdují. Lze ji doporučit i studentům historie, kteří mají zájem prohloubit své znalosti o méně známé osobnosti českých dějin a udělat tak dojem například na vyučující u zkoušek.