V subtilních a lehkou rukou psaných úvahách o cestování po Thajsku se mimo jiné dozvíte, proč autor nikdy netoužil být žábou ani krabem. Budete-li se u četby potutelně usmívat, možná je to proto, že způsob Ulmova objevování nových končin je veskrze krotký. Příhody líčené v knížce se tak na na cestách mohly stát rovněž vám...

Zapředli jsme s Drahou rozhovor, při němž jsme si podle thajského zvyku vybírali přezdívky čulen – hravá jména, kterými se budeme oslovovat. Měli jsme na vybranou z několika zvířat – Thajci si totiž nejraději dávají jména zvířecí a vůbec v tom nevidí nic urážlivého – naopak. Měli jsme k dispozici mú čili prase nebo kob, žábu, pak se nabízelo ještě kaj, kuře, a kung, krab, tedy podle toho, co se tvrdilo v průvodci. Drahá si nepřekvapivě vybrala prase, protože už od dětských let milovala postavu Pašíka z Kocoura Mikeše. Já jsem netoužil být žábou ani krabem a už vůbec ne kuřetem, byť z českého chovu s rodokmenem, a tak Drahá odkudsi vytáhla, že třeba bobr je tua bí voe nebo nějak podobně, a že by se prý ke mně hodil. Že vypadá přátelsky, ale dokáže i prokousnout nohu...