Tři příběhy s původně vznešenými ženskými hrdinkami, tradiční evropské středověké epické látky, které se pro svou širokou oblíbenost staly literárním základem pro pozdější lidová převyprávění a tzv. knížky lidového čtení.

V nich je pak vedle původní literární látky zachycen představový okruh, zájmy, tužby, i kulturní úroveň lidových šiřitelů. Potřeba knížek lidového čtení vykrystalizovala v českém prostředí od poloviny 17. do konce 18. století a jsou autentickým dokladem životního a kulturního obzoru českého lidového čtenáře.

Knížky lidového čtení představovaly povíce než dvě století neodmyslitelnou součást české slovesné kultury jako nenáročná četba širokých vrstev měst i venkova. Třebaže ve většině případů šlo o dobrodružně fantastická vyprávění cizího původu, často velmi stará, společná s jinými evropskými literaturami, jejich české zpracování pevně vrostlo do naší literární tradice. K nejoblíbenějším a často vydávaným náležely Kronika o Meluzíně, původem středověká francouzská rodová pověst o rodu pánů z Lusignanů, dobrodružná francouzská romance o lásce krásné Magelony a rytíře Petra a vyprávění o utrpení brabantské hraběnky Jenovéfy, zpracované jako barokní legenda.