Alice Garrigue Masaryková (1879–1966), výrazná osobnost české a slovenské společnosti první poloviny 20. století a první předsedkyně Československého červeného kříže, zasvětila svůj život práci v humanitární oblasti. Během svého života byla vystavena několika krizovým situacím: vězení za první světové války a dvojímu nucenému odchodu do exilu v roce 1939 a 1948. V těchto těžkých časech se ve svých vzpomínkách vracela ke svému dětství v intelektuálně inspirativním prostředí rodiny T. G. Masaryka a jeho ženy Charlotty, které kladlo velký důraz na vzdělání, zdravý životní styl a společenskou angažovanost. Memoáry, které nazvala Dětství a mládí, vznikly v padesátých letech 20. století, kdy žila v exilu v USA. Líčí v nich rodinnou výchovu, vztahy se sourozenci Herbertem, Janem a Olgou i rodiči, postavení rodiny ve společnosti, politické a společenské kauzy a kontroverze. Jádro jejích vzpomínek se vztahuje do doby jejího zrání, studentských let a sbírání zkušeností v zahraničí do začátku první světové války. Zvláštní místo v jejím srdci měla krajina kolem Martina, kde rodina Masarykových strávila řadu letních prázdnin. Memoáry napsala Alice Masaryková česky a poprvé vyšly v Pittsburghu v roce 1960, druhé vydání v roce 1994 v Praze. Současné třetí vydání je doplněno o kritický poznámkový aparát a studie, které podchycují jak období, na něž Alice Masaryková vzpomíná, tak dobu, kdy svou knihu psala. Text je obohacen o vzpomínku praneteře Charlotty Pocheové-Kotíkové a o nový, z velké části dosud nepublikovaný soubor fotografií.