Fotografie představuje mezioborové téma, formulované především dějinami umění, nověji vizuálními studii. Oproti tradičním obrazům, tedy malbám, kresbám nebo rytinám, tvoří fotografie díky své provázanosti s reálnou předlohou zvláštní skupinu ikonografických pramenů, vyžadující vlastní typologické třídění a specifické kritické a interpretační přístupy.

Pro historické poznání je klíčové především příznaková vazba mezi fotografovaným objektem a výsledným snímkem. Autorem navržená typologie čtyř základních fotografických obrazů rozlišuje odlišnou míru zachycení reality. Pomocí tohoto rozdělení na latentní, primární, sekundární a terciární fotografické obrazy lze posuzovat vypovídací schopnost různých snímků tvořených negativy nebo fotografiemi publikovanými tiskem. Pozornost je věnována pramenné kritice fotografie soustředěné na otázky referentů, lokality, datace a autorství. Při interpretaci fotografie je kladen důraz na proměnlivý charakter fotografie, která nabývá odlišných významů podle zvolených kontextů a diskursivních rámců. Kniha se tedy zabývá vztahem mezi fotografickými obrazy a historickou vědou.