Třetí svazek souboru Korespondence Boženy Němcové představuje především dopisy mezi ní a z domova se vzdalujícími dětmi, dále korespondence s Josefem Němcem, sestrou Adélou a s Václavem Čeňkem Bendlem.

Psaní druhému sloužívá nyní nejednou pisatelce k tomu, aby se vyznala sama v sobě, aby se zpovídala a hájila. Polemickým bilancováním vlastního života včetěn vztahů k mužům a k manželovi, odmítaných postojů, ověřených i postulovaných hodnot vyniká dopis Josefu Němcovi z 13. června 1857. Jinak dramatické než tento "básnický" list jsou spisovatelčiny věcné urgenece honorářů a kradmé prosby ustarané ženy o neprodlenou výpomoc, naléhající na odpověď činem.