Populace raně novověkého města představuje v jistém smyslu reprezentativní vzorek dobové společnosti a její mentality. Uvnitř kulturně, sociálně, jazykově a konfesijně fragmentujícího se mikrosvěta se totiž odehrávala většina konfliktů a rozporů, ale i transferů a komunikací, které v mnohem větším měřítku probíhaly v kontextu celé dobové společnosti.

S městským prostředím jsou v literatuře často spojovány pokrok a modernizace. V této knize se však urbánní společnost etabluje zcela odlišně – jako konzervativní, pasivní a v ideálním (tedy virtuálním) případě jako samoregulující entita reagující z donucení a neochotně na impulsy, které většinou přicházely zvenčí.