Po vzpomínkách na diplomatickou kariéru v Černínském paláci, v Paříži, Bruselu a Bernu se Jaroslav Šedivý vrací ještě hlouběji do historie, jak sám říká, „je to psaní o jednom životě, jedné době, která byla vlastně mnoha dobami s jedním velkým zmatkem“.

Ač historik, nepíše historii, ale píše příběhy svého života. Má o čem psát: o válce, skautingu, filozofické fakultě po únorových událostech, studiu historie, ruzyňské věznici po srpnu 1968, nejdelší životní profesi čističe oken, až po roli ve funkci ministra. Sám to nazval přestupními stanicemi života a dnes se na to dívá nejen s nadhledem, ale především pro čtenáře zajímavým a čtivým způsobem, jenž mu umožňuje spolu s ním nahlédnout na celou tu mozaiku více než zmateného půlstoletí.