Koncem roku 2004 začala dokumentaristka Bronislava Janečková natáčet s prof. Františkem Dvořákem desetidílný cyklus jeho vzpomínek pro stanici Vltava Českého rozhlasu. V tu chvíli ani jeden z nich netušil, že ze zvukových záznamů vznikne kromě rozhlasového pořadu něco navíc. Už po prvních setkáních bylo jasné, že životní ohlédnutí pana profesora je mnohem hlubší, než se vejde do deseti půlhodinek. Tato kniha je toho důkazem.

Obraz se musí dobývat. Nejdřív při svém vzniku, ale následně každým, kdo se na něj podívá. Nestačí se podívat jen jednou, protože každé dílo je třeba prožít. Je to stejné jako se dítě učí básničku do školy. Na obraz se musí hledět tak, aby si jej člověk nejdříve zapamatoval, probírat ho místečko vedle místečka. Pak je třeba odejít a teprve za chvíli se s jinými myšlenkami vrátit. A najednou k vám začne dílo hovořit jinak, až užasnete. Tak se člověk může dopracovat k hlubokému zážitku. Jedině tak je možné získat kritérium hodnoty.