Dějiny Polska

zpět na výběr knih
Obálka

U této knihy je ukázka k dispozici. Rozklikněte obrázek pro zobrazení.

Miloš Řezník, Jiří Friedl, Martin Wihoda, Tomasz Jurek

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Sjednocené království • Království prvních Jagellonců • Rzeczpospolita dvou nebo mnoha národů? • Polsko • litevská šlechtická republika • Polsko v Evropě raného novověku • „Saská epocha“ v polských dějinách • Polské osvícenství a stanislavovská doba • Kontury a struktury „dlouhého“ století (1795–1914) • Formování moderního národa • Politický vývoj „dlouhého“ 19. století • První světová válka • Boj o hranice • Druhá Rzeczpospolita • Druhá světová válka • Lidové Polsko 1944–1970 • Lidové Polsko 1970–1989 • Dějiny současného Polska • Česko – polské vztahy

Počet stran: 692

Vazba: vázaná

Ilustrace: černobílé ilustrace

Formát: 160 x 210

ISBN: 978-80-7422-306-8

Datum vydání: 13. září 2017

 


Objednávka


Tištěná kniha

Skladem: 14 ks

599,– (−15%)  509,–

Objednat

E-kniha (formáty ePub a Kindle, bez DRM)

není k dispozici

Audiokniha

není k dispozici


Hodnocení


Průměr
1
Ohodnotit jako ve škole
Jak hodnotili ostatní
1
 
0 krát
2
 
0 krát
3
 
0 krát
4
 
0 krát
5
 
0 krát
Celkem hodnotilo

0 lidí

 


Komentář k hodnocení


Přidávat komentáře ke knize je možné .

 


Komentáře od našich uživatelů


Zatím nebyl přidán žádný komentář.

 


Vyšlo v médiích


Vyšly dlouho očekávané původní Dějiny Polska. Poláci obdobnou knihu o Čechách nemají

Martin Ehl

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c1-65903700-jurek-wihoda-friedl-reznik-dejiny-polska-nln-kniha-recenze

Známý polský novinář Lukasz Warzecha se během letošní dovolené zamiloval do Česka. Kromě učebnice češtiny se v září sháněl po dějinách České republiky v polštině − a ke svému zděšení zjistil, že poslední historická práce v polštině týkající se českých dějin pochází z roku 1966 a ještě je poplatná své době.

Donedávna mohl člověk Warzechu uklidňovat, že v Česku jsme na tom podobně a že kromě socialistických prací jsme ohledně polských dějin odkázaní na překlad knihy Polsko − Dějiny národa ve středu Evropy z pera britského historika Normana Daviese. Ten samozřejmě nezahrnuje odkazy na českou historii ani vzájemné prolínání a ...

Známý polský novinář Lukasz Warzecha se během letošní dovolené zamiloval do Česka. Kromě učebnice češtiny se v září sháněl po dějinách České republiky v polštině − a ke svému zděšení zjistil, že poslední historická práce v polštině týkající se českých dějin pochází z roku 1966 a ještě je poplatná své době.

Donedávna mohl člověk Warzechu uklidňovat, že v Česku jsme na tom podobně a že kromě socialistických prací jsme ohledně polských dějin odkázaní na překlad knihy Polsko − Dějiny národa ve středu Evropy z pera britského historika Normana Daviese. Ten samozřejmě nezahrnuje odkazy na českou historii ani vzájemné prolínání a střetávání.

Teď už to neplatí. Nakladatelství Lidové noviny v rámci své úspěšné řady Dějiny států právě vydalo novou, dlouho očekávanou původní práci českých a polských badatelů Jiřího Friedla, Tomasze Jurka, Miloše Řezníka a Martina Wihody nazvanou Dějiny Polska.

Středověké kapitoly Tomasze Jurka jsou sice překladem jeho polské práce, ale autoři sami v úvodu přiznávají, že stav české historické vědy o Polsku původní studii o tomto období neumožnil. Na sevřenosti a stavbě knihy to však vidět není.

Příběh polského státu a národa je sám o sobě dost dramatický a zcela nepochybně autoři měli problém dodržet daný rozsah. Už úvodní kapitoly z raných politických dějin ukazují, jak složitý byl vztah ústředního vládce k zemi a jednotlivým vládnoucím klanům i skupinám − což je problém, který se táhne celou polskou historií až dodnes. Opravdu centralizovaný stát se z Polska až ve 20. století snažil udělat meziválečný vůdce Józef Pilsudski. Povedlo se to teprve komunistům.

Polské dějiny nejednoty, převalování mezi Východem a Západem, v podání českých historiků dostávají neromantickou podobu.

Kniha je na rozdíl od díla Normana Daviese psána pro místního čtenáře, takže kromě odkazů na české reálie a paralel jsou v ní vysvětleny také četné mýty panující v českém prostředí − třeba proč je tolik polských šlechticů a proč jich drtivá většina byla chudá. Knížata v neklidných dobách 10. až 12. století potřebovala rytíře pro boj s rozličnými nepřáteli, a to především na chudším východě vznikajícího státu.

Autoři polské dějiny zasazují do evropského kontextu a musí se do velké míry vypořádat i se složitou historií dnešních sousedů, tedy Česka, Litvy, Ukrajiny a Německa. Četné odbočky jsou ústrojné a z knihy do jisté míry vytvářejí dějiny celé střední Evropy, byť po čtenáři stále vyžadují alespoň základní znalost souvislostí.

Pro Poláky je vztah k historii, zejména té moderní, svého druhu modlou, kterou zejména nynější vládnoucí garnitura používá jako nástroj propagandy i politiky. Je v něm prostor pro ideologickou masáž, součástí nového příběhu jsou například spory o podobu různých vznikajících muzeí.

Proto je důležité mít nyní k ruce knihu, jakou je tato. Dnešní debaty odkazují jak na vztah s Německem, tak třeba k Polsko-litevské unii a jejímu politickému systému − šlechtické demokracii − před trojím dělením Polska v 18. století.

Zejména v této části knižních Dějin Polska je dobře vidět, jak se z multietnického a multikonfesionálního státu stával stát národní a katolický. Že si mnoho věcí z tohoto období dnešní polská vládní strana a nacionalisté idealizují, už v beletrii prostřednictvím Knih Jakubových ukázala spisovatelka Olga Tokarczuková.

Pro pochopení dnešního stavu polské společnosti je důležité seznámit se s odlišným vývojem v jednotlivých záborech − německém, ruském a rakouském. V mapách dnešních volebních výsledků a také v hustotě železniční sítě je stále vidět, co komu patřilo a jak místní obyvatelé přemýšlejí. Ekonomicky se rozdíly začaly stírat teprve po vstupu Polska do Evropské unie a mohutných investicích do infrastruktury.

Ve vztahu k záborovým mocnostem je dále třeba hledat kořeny toho, že Poláci stát jako instituci nepovažují příliš za vlastní a hledají způsoby, kterak jej obejít či jen vyždímat. Už v povstáních 19. století lze rozpoznat vzorce konspirace a odporu, s nimiž se o sto let později v Polsku potýkali nacisté a komunisté.

Dějiny Polska jsou v tomto ohledu zároveň dějinami paralelních společností, odporu a vytváření různých ilegálních struktur. Samo o sobě by to vydalo na další knihu. V tomto tématu ovšem chybí alespoň letmé srovnávání s českými dějinami odporu za německé okupace a socialismu, které by českému čtenáři ukázalo rozměr polského podzemí.

Nicméně zejména v závěru knihy je dobře pojmenováno a popsáno, že Poláci chápou stát a společnost jako svého druhu protiklad, který rozděluje národ na my a oni. Tento pohled a rozdělení přetrvává dosud bez ohledu na to, kdo je u moci.

S tím souvisí i kořeny současného polského nacionalismu, jehož zrod a vývoj kniha zachycuje − dobře, že českým autorem a s jistým odstupem.

Budování státu po roce 1918 a meziválečný vývoj ještě více svádějí ke srovnání s Československem, i když pozice Polska byla dramaticky odlišná. Popis vztahu k sousednímu Německu a SSSR ukazuje, jak Polsko přeceňovalo své síly a chtělo dělat velkou zahraniční politiku na úkor domácího rozvoje, což zase vytváří paralelu s dnešní konzervativní vládou.

Přehledný popis občas nepřehledné předválečné domácí politiky je klíčovou pasáží pro všechny, kdo chtějí porozumět nesčetným odvolávkám současných polských politiků a komentátorů na meziválečnou situaci.

A znovu: Polsko jako oběť mocností, tentokrát po druhé světové válce, není zachyceno emotivně až plačtivě, jak bývá často zvykem v textech psaných Poláky, nýbrž věcně. A správně autoři zdůrazňují, že teprve komunistické Polsko po roce 1945 znamená vytváření národnostně homogenního polského státu, což je pro pochopení dnešního stavu polské společnosti důležité si uvědomit.

Z povahy věci nešlo v poslední kapitole o česko-polských vztazích jít do hloubky. Vydalo by to na samostatnou knihu a snad se jí časem i dočkáme, stejně jako jsme se dočkali opravdu kvalitních původních Dějin Polska.

Dlouho očekávané Dějiny Polska se dočkaly vydání

LEONA TOMÁŠKOVÁ

Zdroj: http://www.klubknihomolu.cz/144148/dlouho-ocekavane-dejiny-polska-se-dockaly-vydani/

Aktuální zpracování polských dějin, zbytečně nezveličující význam českých vlivů na vývoj polského státu, v české historiografii dlouho chybělo. Nyní díky nakladatelství Lidové noviny vyšla syntéza komplexně zachycující dramatický příběh Polska.

Syntéza Dějiny Polska, kterou vydalo roku 2017 nakladatelství Lidové noviny v edici Dějiny států, je společným dílem čtyř významných historiků. Jiří Friedl je vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se dějinám Polska a česko/československo-polských vztahů ve 20. století. Polský medievista Tomasz Jurek se specializuje na dějiny Slezska. Pracuje v Instytucie Historii im. Tadeusza Manteuffla PAN. Další člen autorského kolektivu Miloš Řezník je profesorem evropských regionálních dějin na Filozofické ...

Aktuální zpracování polských dějin, zbytečně nezveličující význam českých vlivů na vývoj polského státu, v české historiografii dlouho chybělo. Nyní díky nakladatelství Lidové noviny vyšla syntéza komplexně zachycující dramatický příběh Polska.

Syntéza Dějiny Polska, kterou vydalo roku 2017 nakladatelství Lidové noviny v edici Dějiny států, je společným dílem čtyř významných historiků. Jiří Friedl je vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se dějinám Polska a česko/československo-polských vztahů ve 20. století. Polský medievista Tomasz Jurek se specializuje na dějiny Slezska. Pracuje v Instytucie Historii im. Tadeusza Manteuffla PAN. Další člen autorského kolektivu Miloš Řezník je profesorem evropských regionálních dějin na Filozofické fakultě univerzity v Chemnitz a spolupředseda Česko-německé komise historiků. Zabývá se dějinami Polska a habsburské monarchie se zaměřením na dějiny kolektivních identit, historickou paměť a proměny elit. A v neposlední řadě Martin Wihoda působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami raného středověku.

Titul Dějiny Polska je komplexním líčením dramatických polských dějin, v rámci kterých je zobrazen například i zrod a vývoj polského nacionalismu. Jde o dlouho očekávanou knižní novinku. Dosud si český čtenář musel vystačit se socialistickými pracemi, které rozhodně nereflektovaly moderní metody historického bádání a byly poplatné době svého vzniku. Autoři dávají vývoj polských reálií do kontextu s vývojem reálií českých, přičemž se ale snaží nesklouznout k neúměrnému zveličování významu českého vlivu na vývoj Polska, což je relativně častým problémem historických prací o polských dějinách od autorů českého původu.

Kniha přehledně shrnuje vývoj polského státu a snaží se zorientovat čtenáře v hlavních souvislostech. Autoři za tímto účelem rezignovali na koncentrované představení dat, jmen či událostí. Výklad je rozčleněn na sedm kapitol, které popisují polské dějiny v chronologickém sledu a představují jednotlivé fáze vývoje Polska. Jmenovitě kniha obsahuje kapitoly „Polsko v době knížecí“, „Pozdně středověké království“, „Raně novověká Rzeczpospolita“, „Zrod moderní polské společnosti“, „Polsko ve 20. století“, „Dějiny současného Polska“ a „Tisíciletý příběh jednoho nelehkého sousedství“. Kapitola o pozdně středověkém vývoji je překladem polské práce Tomasze Jurka.

Jako velmi zajímavou hodnotím část věnující se vztahu mezi Polským královstvím a Litevským velkoknížectvím. Toto dějinné období, komplikované množstvím unií a dohod, dokázali autoři podat čtenáři srozumitelně a přehledně. Škoda jen, že v knize nebyl prostor toto téma hlouběji rozvést. Samo o sobě by vydalo na objemnou knihu.

Kniha není primárně určena pro čtenáře, který k ní přichází historií nepolíbený. Autoři představují polské dějiny v evropském kontextu, a tedy od čtenáře vyžadují jistou znalost dějinných souvislostí. Titul tedy doporučuji spíše čtenářům, kteří se o dějiny i současnost Polska hlouběji zajímají, a ocení možnost seznámit se prostřednictvím erudovaného výkladu se souvislostmi, které má historický vývoj Polska (v tomto kontextu je nutno zmínit především odlišný vývoj v německém, ruském a rakouském záboru po dělení Polska) s dnešní situací. Dále oceňuji výběrový seznam literatury, sloužící k prohloubenému studia polských dějin, a velké množství map, přehledů a obrazového materiálu, které usnadňují orientaci ve výkladu.

 


Dále doporučujeme